V ohromném množství jsou poměrně nápadité koncepty nejen nevyužité a po čase vlastně trochu ubíjející, ale také na ně viditelně nebylo tolik peněz, kolik by bylo potřeba. Režisér Neill Marshall vzešel ze světa seriálů a béčkových filmů, kde je běžné, že je na všechno málo peněz a času a počítá se s tím, že to divák pochopí, ocení hlavně nápad a způsob provedení filmařům odpustí. Hellboy se ale snaží působit jako velkolepý epos, a tak tenhle přístup nefunguje. Vemte si třeba takový souboj s obry, který můžete znát z trailerů. Ten patří k tomu zábavnějšímu, co jde s filmem zažít a v bitce opravdu jde najít řadu cool momentů. Na druhou stranu je po celou dobu strašně vidět, že herec v kostýmu běhá někde před zeleným pozadím, zatímco se za něj naklíčovaly ušmudlané záběry trikových obrů, které jen výjimečně vytářejí iluzi, že jsou protivníci společně s Helboyem v jednom fyzickém prostoru.
I likvidace zmíněných obrů je zbytečné rychlá a útržkovitě podaná, chybí větší cit pro rytmus a tempo bitvy. A tak je to vlastně s celým filmem. Sypou se na nás jedna za druhou scénky s monstry a pradávnými okultními předměty a pospojované je to celé hodně horkou jehlou. Řada pasáží je naprosto vytržená z kontextu a se zbytkem děje vůbec nesouvisí, jen prostě asi tvůrci zrovna měli pocit, že dlouho neukázali nic zběsilého. A už tak dějovou strukturu často rozbíjejí také nejrůznější flashbacky a expoziční monology, kdy se rozebírá dávná historie a mytologie, místo toho, aby je film dokázal přirozeně zakomponovat do děje a víc se soustředil na postavy, jejich motivaci a logiku jejich chování.
Hellboy v podání Davida Harboura dokáže alespoň tu a tam pobavit suchou hláškou a je patrné, jak to v něm vře a neustále ho rozčiluje, jak se k němu jeho okolí chová. Celkový Hellboyův charakterní oblouk nicméně nedává příliš velký smysl. Jak už bylo řečeno, v plánech Krvavé královny má rohatec hrát klíčovou úlohu a celý film se do značné míry točí kolem toho, zda odolá královniným svodům. Rozhodně není spoilerem, když vám řeknu, že jestli jste v životě viděli alespoň pár hrdinských velkofilmů, tak vám od začátku bude jasné, na kterou stranu se asi Hellboy nakonec postaví. Na filmu mělo být zajímavé to, proč se tak rozhodne. Jakým způsobem k tomu dojde. Jenže není. V Hellboyově chování chybí přirozený vývoj a místo toho se prostě podřizuje požadavkům scénáře.
Skoro stejné je to u postav Iana McShanea, který hraje Hellboyova adoptivního otce a Daniela Dae Kima v roli nedůvěřivého kolegy. U otce má být velkým tajemstvím, proč malého ďáblíka vlastně přijal za svého. Uspokojivá odpověď nikdy nepřijde. A kolega ve zbrani má samozřejmě postupně svou důvěru v Hellboye plně utvrdit nebo definitivně ztratit. To, jak dospěje ke svému finálnímu soudu, je opět ploché, bez větší opory v předchozích událostech. Sasha Lane v roli kamarádky Alice slouží jako pravidelný zdroj deus ex machina a Milla Jovovich v roli Krvavé královny většinou jen výrazně přehrává.
Verdikt
Hellboy sám o sobě je celkem zábavný chlapík. V jeho filmu se neustále děje něco nového a leckoho může bavit, že když se čtvrtí démoni, tělesné orgány při tom vyhřezávají na světlo ve skutečně detailních záběrech. Jako celek je snímek nekoherentní směsí poslepovaných scének, kterým chybí zajímavý vývoj děje či postav, často vypadají dost levně, jsou uspěchané, nepromyšlené a časem začnou přes veškerou svoji rozmanitost být celkem ubíjející. Pokus o drsnějšího a ostřejšího Hellboye, který nás chce dostat na to, jak je utržený ze řetězu, se zkrátka příliš nevydařil.
