Josie Rourke natočila Mary Queen of Scots. Film, který byl nominovaný na Oscara za kostýmy a masky, protože to jsou kategorie ve kterých historické filmy u Akademie bodují tak nějak automaticky. Když však akademie nenominovala ani Margot Robbie v roli královny Alžběty (a to má Akademi výrazné fyzické proměny herců opravdu ráda) a už vůbec ne scénář nebo film jako takový, těžko jde čekat nominaci pro režisérku. Zvlášť, když měl snímek průměrné recenze a slabé tržby.
Debra Granik – Leave No Trace. Naprosto skvěle hodnocený film, opět ale od malé produkční společnosti, naprosto bez peněz na oscarovou kampaň, opět film vidělo v kinech minimum lidí, opět bez šance.
Reálně nejblíž měla k nominaci asi Marielle Heller. Její tragikomedie Can You Ever Forgive Me? byla nominována na tři Oscary a to v klíčových kategorií herců a scénáře. Je tedy patrné, že Akademici snímek zaznamenali a dost se jim na něm líbilo. Jenže i tak platí, že film nebyl mezi osmičkou filmů nominovaných na hlavní cenu (a to jich Akademie může nominovat až deset filmů) a i z těchto osmi filmů jen čtyři pánové dostali nominaci na režisérského Oscara. Marielle tak od teoretické nominace stále dělili minimálně čtyři další režiséři. (No dobře, tři. Bryan Singer za Bohemian Rhapsody byl vždycky zcela bez šance).
Takže ne, ženské režisérky Akademie ani neokradla, ani neignorovala. Ony zkrátka a dobře vůbec nebyly ve hře. Můžeme se bavit o tom, proč ženy režisérky nedostávají víc příležitostí. Můžeme se bavit o tom, jak Oscary ovlivňuje propagační kampaň nebo o tom, jak většina Akademiků stihne před hlasováním vidět horko těžko několik málo snímků. Že by ale Akademie v případě letošního ročníku přehlížela (nebo snad dokonce záměrně ignorovala) ženské režisérky jen kvůli jejich pohlaví, to je chiméra.
Na titulce je Kathryn Bigelow, jediná ženská držitelka režisérského Oscara (Zdroj fotek: Oscar.go.com).
