Mám rád ságu Harryho Pottera a užil jsem si i první Fantastická zvířata. Líbila se mi změna prostředí, představení nových hrdinů se povedlo a nový příběh se rozběhl hezky pozvolna. Důraz byl kladený na seznámení s postavami a zábavné dobrodružství. Nějaká širší mytologie se prozatím skrývala v pozadí, takže kdo ji chtěl hledat, ten mohl, ale přitom se nepletla pod nohy vyprávění jako takovému. Na pokračování nazvané Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny jsem tedy byl patřičně natěšený. Nu a teď je otázka, zda právě proto bylo zklamání tak velké, anebo jestli bych bez fanouškovského nadšení vnímal snímek ještě přísněji.
Děj druhého filmu začíná v momentě, kdy Grindelwald (Johnny Depp) prchá z vězení a dozvídáme se, že Creedence (Ezra Miller) přežil a ukrývá se někde v Paříži. Právě kolem něj a jeho skutečné identity se celý příběh točí. Hned od začátku vyprávění tráví spoustu času tím, že anuluje prakticky všechno, co se stalo v závěru prvního filmu. A neplatí to jen pro výše uvedené pány. Jedním šmahem je smazaný osud Kowalskiho (Dan Fogler), zpátky na začátku je vztah Mloka (Eddie Redmayne) a Tiny (Katherine Waterston). Další velký úkol? Zapojit všechny postavy do Creedencova hledání a dostat je do Paříže.
Pořád je to málo práce? Přidejte zhruba pět nových postav, které taktéž musejí do celého příběhu nějak zapadat. Přidejte flashbacky, které mají za úkol dovysvětlit další okolnosti, které snímek nechce vyložit skrze přítomnost. Celá tahle plejáda figurek a příběhů se různě proplétá na pařížské šachovnici a postupně vyplouvá na povrch několik skutečností.
Tak především, těch je prostě moc. Film má dvě a čtvrt hodiny a za tu dobu prostě nestačí všechno smysluplně pojmout. Zvlášť, když si na začátku ukousl podstatnou část času tím, že musel celou řadu hráčů dostrkat dost krkolomně na startovní pozici. Přitom se nedá říct, že by přesunutí děje do Paříže přinášelo víc výhod než komplikací. Nějaký vliv na děj možná výběr lokace má, ale ten je jen minimální. A pokud jde o vizuální stránku, tak po většinu času jsme v interiérech nebo jsou scény točené v close-upech. Kvůli několika málo záběrům na Eifelovku komplikovaný přesun potřeba nebyl.
Při množství postav a dějových linek na žádnou není dostatek času. Řada charakterů tak už jen kvůli tomu působí značně nadbytečně. Když budeme hodně přísní, tak z původní hrdinské čtyřky příběh reálně potřebuje jen Mloka (a možná ani toho ne). Když naopak budeme maximálně benevolentní, tak přinejmenším Kowalski je tu navíc. Dokonce by bez něj mohly některé pohnutky u dalších postav dávat větší smysl. Ano, můžete argumentovat tím, že děj není všechno. Cenný je přece také vývoj postav nebo to, jak postavy ilustrují myšlenkový podtext filmu. Jenže na nic z toho není pořádný prostor.
