AKTUALIZACE: V reakci na Morriconeho prohlášení německý Playboy vydal vlastní prohlášení, ve kterém se podivil nad tím, že rozhovor podle skladatele vůbec neproběhl. Vedl ho sice novinář na volné noze, nikoliv kmenový redaktor Playboye, nicméně rozhovor proběhnout měl a to 30. června. Magazín také prohlásil, že nerozumí tomu, že by v otištěné podobě rozhovoru neměly být uvedené pravdivé informace. Znepřístupněný rozhovor byl na nějaký čas na webu Playboye opět dostupný. Záhy však článek opět nešlo otevřít a Playboy vydal nové prohlášení.
V tom uvedl, že některé části rozhovoru mohly být „nesprávně reprodukované“ - specificky ty, ve kterých měl Morricone údajně nazvat Tarantina kreténem, který natáčí podřadné filmy. Magazín viní z celé situace nezávislého reportéra Marcela Anderse, kterého redakce do té doby považovala za renomovaného novináře a v minulosti nikdy neměla nejmenší důvod k tomu, aby pochyboval o jeho schopnostech či žurnalistické integritě. Na základě nových informací však magazín věří tomu, že Morriconeova slova byla překroucena, lituje toho, že byl skladatel vykreslen v nelichotivém světle, pracuje na vyjasnění celé situace a zvažuje právní kroky.
Původní zpráva 12.11.: O víkendech velké hollywoodské zpravodaje obvykle utichnou a k životu je probudí jen máloco. Zpravodaje si povšimli, že německá mutace Playboye minulý týden zveřejnila rozhovor s legendárním skladatelem Enniem Morriconem. Devadesátiletý Ital se údajně rozčílil na adresu Quentina Tarantina. Měl jej označit „kreténem“, který jenom krade cizí nápady a skládá z nich vlastní filmy. Na tom není nic originálního a Tarantino není režisér. Nemůže se rovnat skutečným velikánům, jako jsou John Huston, Alfred Hitchcock nebo Billy Wilder. Jenom převařuje staré věci. Jeho filmy jsou odpad. Vždycky z ničeho nic zavolá a na poslední chvíli chce mít za pár dní hotovou hudbu k filmu, což prostě není možné a Morriconeho to dovádí k šílenství. Morricone také údajně nechce už nadále cestovat do hrozné Ameriky, plné pompézních okázalostí, trapáren jako je Oscar a jiných bezcenností.
Už na první pohled znělo Morriconeho vyjádření podivně. Dosud pro Tarantina složil hudbu k jednomu celému filmu – k Osmi hrozným. Předtím pouze jednu skladbu k Djangovi a jinak v minulosti Tarantino pouze recykloval mistrovy starší skladby. Ano, je pravda, že po Nespoutaném Djangovi Ennio prohlásil, že už by s Tarantinem nikdy nespolupracoval, protože mu nechce dát dost času, hudbu nevkládá do svých filmů s dostatečným rozmyslem a Nespoutaný Django se vlastně Morriconemu ani příliš nelíbil – je příliš krvavý.
Po tomto prohlášení však Morricone složil pro Tarantina hudbu ke zmiňovaným Osmi hrozným. Na fotkách z nahrávání (které proběhlo v Česku) oba působili přátelsky a celkově nedává příliš velký smysl, aby zasloužilý umělec ve svém pokročilém věku spolupracoval s někým, koho nemůže vystát. Tarantino byl u toho, když Ennio dostal hvězdu na hollywoodském chodníku slávy a skladatel režisérovi poděkoval, když si přebíral Oscara za Osm hrozných. Byla to teprve spolupráce s Tarantinem, jež legendárnímu skladateli regulérní zlatou sošku vynesla (před tím dostal pouze cenu za celoživotní přínos) a Morricone při předávání působil dojatě. Tak odkud se údajná nenávist vůči Tarantinovi a Hollywoodu bere?
Zřejmě je celá vycucaná z prstu. V oficiálním tiskovém prohlášení Morricone uvedl, že článek je lživý. Interview pro německý Playboy neposkytl, nikdy nenazval Tarantina kreténem nebo jeho filmy odpadem. Tarantina považuje za skvělého režiséra, rád vzpomíná na spolupráci i na přátelské chvilky, které spolu strávili. Považuje jej za odvážného tvůrce a osobnost. Tarantinovi vděčí za svého regulérního Oscara, jedno z největších ocenění svojí kariéry a za příležitost pro Quentina skládat je nekonečně vděčný. Tarantinovi v minulosti veřejně do očí řekl, že je jedním z největších filmařů historie. Enniovi právníci jsou pověření tím, aby podali na němeký Playboy žalobu.
Článek na stránkách magazínu v tuhle chvíli není přístupný.
