Příběh nepostrádá napětí a rychlý spád. Více než polovinu stopáže vyplňují nejrůznější šarvátky, souboje a bitvy, takže je pořád na co se dívat. V zobrazování násilí si Mackenzie nebere žádné servítky. O nějaké ty usekané končetiny a rozpáraná břicha divák rozhodně nepřijde. V žádném případě však dané scény nepůsobí nijak samoúčelně, ale zkrátka dokreslují pochmurnou atmosféru středověké Británie. Ačkoli je Outlaw King vážný a drsný film, ve scénáři se překvapivě našel prostor i pro pár humorných sekvencí. Vizuální stránka snímku je nádherná. Dočkáme se řady dlouhých záběrů na impozantní skotské planiny a ostrovy. Úchvatná příroda ostře kontrastuje s věrným vykreslením válečného běsnění. Z filmu je cítit utrpení a beznaděj civilního obyvatelstva, které každý zápas o královskou korunu odnese nejvíc. Rovněž hudební doprovod nemá chybu, třebaže není natolik zapamatovatelný jako slavná melodie ze Statečného srdce.
Chris Pine podává v titulní roli velmi slušný výkon, a i ten skotský akcent mu jde trochu lépe než Gibsonovi. Milostná linie s krásnou Florence Pugh funguje dobře, ačkoli společných scén ústřední dvojice moc nemá. Mladá britská herečka nicméně v každé minutě na obrazovce dokazuje, že tu není jen jako dekorace. Chytrá a půvabná královna je Robertovi v mnoha ohledech důstojným partnerem a občas jej dokonce zastiňuje. Potěšil mě též Billy Howle v hlavní záporné úloze podlého anglického prince, kterého místy nenávidíte a litujete zároveň. Konečně tu máme padoucha s duší, co nepáchá zlo jen tak zbůhdarma, protože by ho to bavilo, ale v první řadě se snaží získat uznání svého náročného otce a respekt vlastních rytířů. A v daném historickém období to prostě jinak, než pověšením několika rebelů na hradby, zařídit nešlo.
Z Bruceových spolubojovníků jednoznačně nejvíce vyniká Černý Douglas, jehož přímo mistrovsky ztvárnil „Kick-Ass“ (v tomto snímku by se slušelo říct spíše „badass“) Aaron Taylor-Johnson. Nemilosrdný vousatý válečník si krade každou scénu, v níž se objeví pro sebe a troufám si říct, že jeho postava má zaděláno na podobně kultovní status jako bláznivý Ir Stephen ze Statečného srdce. Kdyby se někdo rozhodl natočit film jenom o něm, s chutí bych se na něj podíval. V Outlaw Kingovi se dále objeví spousta herců ze seriálu Hra o trůny a dokonce hrají charakterově podobné figury (James Cosmo, Ron Donachie či zmiňovaný Dillane), což na mě občas působilo poněkud rušivě. Leč ani jejich výkonům není moc co vytknout.
Co mi na Mackenzieho díle vadilo je klasický kámen úrazu většiny životopisných dramat. Snímek zachycuje pouze velice krátký úsek ze skotské války. Nemá dostatek času na důkladné prokreslení všech postav. Řada otázek zůstává pro historií nepolíbené publikum odbyta či úplně nezodpovězena (Proč se vlastně jednotlivé šlechtické rody tolik nesnáší? K jakému sporu došlo mezi Robertem Brucem a Johnem Comynem? Na základě čeho, vlastně Eduard zabral Skotsko?) a příběh skončí ve chvíli, kdy Robertova revoluce teprve začíná nabírat obrátky a zbytek nám klasicky dovypráví vysvětlující titulky. V tomto ohledu vypadá Gibsonův počin výrazně ucelenější. Možná by dané látce více slušela televizní mini-série než dvouhodinový celovečerní film. Třeba se Netflix v případě úspěchu Outlaw Kinga k danému kroku někdy v budoucnu odhodlá. Pokud u toho bude i David Mackenzie nebo Chris Pine s Florence Pugh a Aaronem Taylorem-Johnsonem, moji pozornost bude mít zaručenou.
Verdikt
Srovnávání se Statečným srdcem není úplně fér, neboť se jedná o dva zcela odlišné snímky. Zatímco Gibson natočil teatrální hrdinské drama, připomínající antickou tragédii, Mackenzie nám servíruje realistický, neučesaný válečný thriller, kde jde spíš o prosazování politické moci, než patetický boj za svobodu. Už z této podstaty Outlaw King na nesmrtelnost Melova díla nejspíš nikdy nedosáhne, z řemeslného hlediska se však jedná o nadprůměrný historický epos s brilantními herci, napínavým příběhem a řadou slušně natočených bojových scén, který určitě stojí za vidění.
