Diváků do kin chodí stále méně, to je prostý fakt. Když se člověk podívá na žebříček nejvýdělečnějších filmů všech dob, může lehce dojít k opačnému (a mylnému) závěru, protože šest filmů z první desítky vzniklo v posledních čtyřech letech. To je ale výsledkem neustálého zdražování lístků a vyššího vstupného za 3D projekce (všechny z výše zmíněných šesti filmů byly uvedeny i ve 3D). Pokud bychom návštěvnost všech filmů v žebříčku upravili podle inflace, umístil by se Avatar, jinak nejvýdělečnější film všech dob, až na 14. místě. S velkým přehledem by jej v tržbách porazily takové klasiky jako Jih proti Severu, Hvězdné války nebo například i Titanic.
To samozřejmě znepokojuje provozovatele kin a ti se tak snaží nalákat diváky do sálů pomocí nových vymožeností. Třetí rozměr už sám o sobě nestačí, divákům se okoukal a tolik do kina netáhne, znovu je tedy potřeba přijít s něčím novým. S něčím, co by návštěvníkům poskytlo nestandardní filmový zážitek, který jim jejich televize a gauč doma nenabídnou. V současné době se v této spojitosti nejvíce mluví o 4D.
4D filmy samozřejmě nejsou geometricky čtyřrozměrné, ale ke klasickému 3D obrazu přidávají ještě různé doplňkové efekty. U 4D jsou to nejčastěji vibrace, pohyby a další efekty spojené se sedačkami (stříkání vody, foukání větru a „lechtání“ na nohou a zádech). Pokud jsou použity další speciální efekty, jako jsou kouř, déšť, blesky nebo esence působící na čichové receptory, je to už občas považováno za 5D zážitek.
Tyto externí efekty jsou většinou velice drahé, a proto se ještě donedávna využívaly jen jako atrakce v zábavních parcích. Dnes už se díky rychlému růstu filmového a zábavního průmyslu rozšiřují i do obyčejných 3D kin (čímž z nich vlastně dělají 4D kina). Technologie 4D v současné době nejvíce frčí v Asii a jihokorejská společnost CJ Group se ji teď snaží prodat i v zámoří. CJ Group je vlastníkem největšího asijského řetězce kin a ve svých specializovaných sálech v Jižní Koreji, Thajsku a Mexiku promítá největší hollywoodské hity ve 4D. A prý se to vyplácí. Lidé podle všeho 4D zbožňují a kina vybavená tímto systémem vydělávají dvakrát až třikrát víc než kina obyčejná. To hollywoodští pohlaváři chtěli slyšet a síť 4D kin se už začíná budovat po celých Spojených státech.
Pokud byste podobný zážitek chtěli vyzkoušet i vy, nemusíte kvůli tomu jezdit do zahraničí, protože podobnou technologií jsou vybavena i 5D kina v několika nákupních centrech v Praze a v Brně (a dost možná i jinde, pochlubte se v diskusi, jestli s něčím podobným máte zkušenost) Například pražská Harfa nabízí speciální sál, ve kterém sledujete 3D film v jednom z osmi pohyblivých křesel a zažíváte speciální efekty jako blesky a nárazový vítr. České 5D sály však zatím promítají bohužel pouze krátké filmy speciálně připravené pro zážitková kina (něco jako když pražský IMAX ze začátku pouštěl jenom 3D dokumenty).
4D není ve světě zas až takovou novinkou a obdobné efekty už se používaly dříve, i když třeba jen jednotlivě. Průkopníkem doplňkových efektů při sledování filmů v kině byl americký režisér William Castle. Ten nechal při uvedení svého filmu Dům hrůzy v roce 1959 nainstalovat do kin propracovaný kladkový systém, který v určitém momentu filmu nechal nad diváky proletět plastového kostlivce. A ještě v tom samém roce nainstaloval bzučáky do sedaček, aby postrašil diváky při sledování svého filmu Třaslavec.
Už v roce 1960 byla u filmu Scent of Mystery poprvé použita takzvaná čichovize. Nebyl to první film, u kterého byly použity vůně, ale zde se jednalo o zatím technologicky nejvyspělejší využití a arómata poprvé pomáhala příběhu. Během projekce bylo do sálu v jednotlivých částech filmu vypuštěno přes třicet roztodivných vůní a ty obecenstvu obohacovaly některé důležité dějové body.
Čichovize zažila spoustu různých variací, mezi které patří i čichací kartičky. Ty byly poprvé použity v roce 1981 u filmu Polyester a zatím naposled je vytáhnul režisér Robert Rodriguez u svého filmu Spy Kids 4D. A jakže to funguje? Před projekcí vyfasujete kartičku s několika čísly. V průběhu filmu se pak tyto čísla objevují na plátně, a když se tak stane, vy máte o příslušné číslo na kartičce otřít ruku a pak k ní čichnout. Na tuhle "vymoženost" se dá snad říct jedině: "Kdo by tohle proboha dobrovolně dělal?"
V roce 1974 chtěli tvůrci z filmu Zemětřesení udělat zážitek, který si lidé budou chtít vícekrát zopakovat, a proto byla kina vybavena technologií Sensurround. To zahrnovalo instalaci několika obrovských reproduktorů a 1500 wattového zesilovače, které dohromady vytvářely basové vlny o intenzitě 120 decibelů (asi jako když startuje tryskové letadlo) a dávaly tak divákům iluzi opravdového zemětřesení. Otřesy byly tak silné, že v některých kinech musely být použity sítě, které chránily diváky před ze stropu odpadávajícími kusy plastu.
Ještě o úroveň výš je 4D pozvednuto v zábavním parku Universal Studios, kde byla letos v květnu spuštěna atrakce pod názvem Transformers: The Ride. Jak už název napovídá, dráha se inspiruje ve stejnojmenné robotí sérii a do její výroby se zapojil i režisér Michael Bay. Na začátku dráhy nasednete do Autobota, který vás rozváží po jednotlivých lokacích vybavených obrovskými 3D projekcemi. Náplní těchto projekcí jsou očekávatelně souboje mezi Autoboty a Deceptikony, při kterých na vás neustále létají úlomky a trosky, nebo se po vás sápe některý z robotů. Na záznam z jízdy se můžete podívat pod odstavcem. Podobných atrakcí už se dočkalo vícero filmů, přičemž za zmínku stojí hlavně Spider-Man nebo King Kong, nicméně Transformers podobný druh zážitku zatím předvedli nejpropracovanější.
Transformers: The Ride |
Se zprostředkováním co nejintenzivnějšího filmového zážitku souvisí i nabídnutí co nejvyšší možné kvality obrazu a zvuku. V současné době se nejvíce rozmáhají digitální projektory s rozlišením 4K a také se začíná mluvit o snímkové frekvenci 48 FPS.
4K označuje standard pro rozlišení filmového obrazu. Název je odvozen od horizontálního rozlišení, které činí přibližně 4 tisíce pixelů. Doteď se v našich kinech používaly projektory s rozlišením 2K, což je asi čtyřikrát menší plocha obrazu než 4K. Toto vyšší rozlišení tedy nabízí mnohem detailnější (a potenciálně tedy ostřejší či větší) obraz. Těmito projektory je u nás zatím vybavena jen hrstka jednosálových kin a také pražský multiplex Premiere Cinemas, který se označuje za nejmodernější kino u nás.
FPS je označení pro jednotku snímkové frekvence a sděluje nám počet snímků promítnutých za sekundu. Doposud se u filmu používala frekvence 24 FPS, ale není to tak dávno, co režisér Peter Jackson oznámil, že Hobit bude promítán se snímkovou frekvencí dvakrát vyšší, tedy 48 FPS. To má mít za následek mnohem plynulejší, detailnější a reálnější obraz, zbavený rozmazání při pohybu. Nežádoucím účinkem je ale bohužel i to, že natočený materiál ztratí tradiční filmový „look“ a po zkušebních projekcích obraz mnozí přirovnávali k telenovelám. (Podrobnosti viz Hobit: Oběť moderní technologie). James Cameron uvažuje dokonce o natáčení v 60 FPS.
Kromě lepšího obrazu se pracuje také na lepším zvuku. Doposud jsme byli zvyklí na nejrůznější varianty surround ozvučení, kdy na nás místo klasického sterea hrálo 5-7 kanálů zvuku, z několika reproduktorů rozmístěných kolem dokola místnosti (plus basy). Teď se společnou Imm Sound vytahuje s 23 kanály a systém Dolby Atmos dokonce se 128 kanály, které je možné rozmístit až do 64 reproduktorů. V takové konfiguraci už nejsou reprobedny pouze kolem stěn, ale také na stropě a v daleko větší míře i za plátnem, aby se zdroj zvuku dal co nejpřesněji lokalizovat.
Malou raritou nakonec je projekt, který se právě rozbíhá ve spojených státech. Na projekcích s názvem MuVChat v městě St. Charles mohou diváci na centrální číslo odesílat prostřednictvím textových zpráv své komentáře týkající se právě promítaného filmu a tyto komentáře se následně zobrazují ve spodní části obrazu. Těžko říct, jak velký úspěch tento nápad sklidí. Ono stačí si občas přečíst diskuze na internetu a představa, že by vám podobné příspěvky kazily zážitek z filmu, je docela děsivá. Podobným směrem se chtějí vydat i další americká kina, která chtějí víc diváků nalákat tím, že pro ně budou chystat "texting friendly" projekce, během kterých diváky vyloženě vyzývají k tomu, aby psali smsky a twitterovali. Z tohohle nesmyslu pak kinaři dělají "lepší sociální zážitek".
V komentářích se s námi můžete podělit o své zážitky z 4D/5D kin. A jaké nové vymoženosti byste uvítali v kině vy?
Zdroje: HD Mag, BOM, Slashfilm, LA Times, Switched, Wikipedia
