Tento týden přišel do našich kin nový hororový snímek s názvem Slender Man. Ten už od minulého týdne schytává v zahraničí špatné recenze jak od kritiků, tak převážně i od diváků.
Začněme tím, kde se Slender Man vůbec vzal. Vznikl v roce 2009 na jednom internetovém fóru, jako vysoká, hubená postava v obleku bez obličeje, která se objevuje především ve společnosti dětí, které si buď odnáší, nebo je nechá traumatizované. V průběhu let vzniklo spoustu různých příběhů (tzv. creepypast), ale také videoher se Slender Manem, a studio Sony se tento internetový fenomén rozhodlo převést poprvé na velká plátna.
Film Slender Man sleduje čtyři středoškolačky Wren (Joey King), Hallie (Julia Goldani Telles), Katie (Annalise Basso) a Chloe (Jaz Sinclair), které jsou nejlepšími kamarádkami, společně se baví a podnikají různé věci. Jeden večer se parta kluků od nich ze třídy rozhodně vyvolat bytost jménem Slender Man, a dívky se rozhodnou, že když to můžou udělat kluci, ony to zkusí taky. Na internetu tak najdou prapodivné psycho video, které má Slendera vyvolat, a které si přehrají. Poté však usoudí, že o nic nešlo, a video vlastně nebylo skutečné. Po několika dnech však záhadně zmizí jedna z kamarádek, a vše začíná začíná nabírat nepěkně reálné kontury.
Slender Man má hned několik problémů. Tím největším však je, že je neskutečně nudný. Filmu trvá tak půl hodiny, než začne ústřední záporná postava opravdu něco dělat, a to je při jeden a půlhodinové délce značná nevýhoda. Jenže ani po půl hodině nedostaneme vyloženě strašidelnou jízdu, ale jen další a další opakující se momenty, jako je popírání Slender Manovy existence apod. Po zmizení první dívky se ty ostatní snaží zjistit příčinu neoriginálně, scény se táhnou a nabízejí spoustu zbytečných a ve výsledku nedůležitých a nikam nevedoucích fragmentů.
Další podstatnou věcí je, že film prakticky není strašidelný. A to je u hororu docela problém. Režisér Sylvain White (Parchanti) se snaží sázet na to, že se většina stopáže odehrává v noci, případně pak v opuštěných středoamerických lesích. Právě v těchto momentech je postava Slender Mana až opovážlivé nevyužitá. Tolik scén a míst, kde by se dal vysoký černý strašák využít, zůstalo trestuhodně opomenutých, a to pak napomáhá pomalému tempu zmíněnému výše. Strašidelné momenty omezené přístupností PG 13 se dějí náhodně, a i když občas vypadají slušně, nemají žádný hlubší význam, a vůbec tak nějak nesedí do stylu celého filmu. Když už se navíc Slender Man opravdu objeví, víceméně nic se nestane. Jeho přítomnost je skutečně vidět a cítit tak ve třech, čtyřech scénách, ze kterých se tak dvě dají považovat za zajímavé a povedené. I přesto však tyto scény nemají prakticky žádný dopad ani smysl, scéna prostě skončí a jde se bez povšimnutí dál.
