Tím druhým důvodem je pak cosi, čemu se ve filmu říká POV, neboli úhel pohledu (point of view), což může být vnímáno buďto jako záběry z pohledu první osoby, a nebo prostě globální pojmenování toho, skrze kterou postavu sledujeme dění (v rámci scény, nebo v rámci celku) a čí optikou jsou nám předkládány důležité informace.

V tom byl první Equalizer unikátní, neboť Washington v podstatě nesleze z plátna a divák je tak svědky přímých příčin jeho rozhodnutí. To ve dvojce nenajdete. POV hlavního hrdiny se rozpadá a divák je svědkem spousty událostí, které se staly na úplně jiné části planety (třeba v Bruselu) jenom proto, aby autoři mohli dodat další akční sekvenci. K čemu pak je, že akce není vlastně úplně špatně natočená, když z hlediska vnitřní integrity díla nejenom, že nemá význam, ale celistvost filmu přímo rozbíjí a v kontextu pravidel, který si látka sama prvním dílem vytyčila, by právě dodržení původního principu fungovalo mnohem lépe?

Equalizer 2 = Taken 2

S tím pak bohužel souvisí i scénář, který oproti prvnímu dílu taktéž představuje ohromný sešup do vod podprůměru. Z motivu knih se stává čirá exploatace, naprosto nefunkční a nahodile sázená, kdykoliv je ve filmu nějaká police. Stále zde máme moralizování, je ale mnohem méně funkční, hůře napsané a rozhodně mnohem hůře zahrané. Zatímco Chloe Grace Moretz se v prvním díle s rolí nevzdělané “kurvičky” vypořádala na výbornou (protože Chloe Grace Moretz je výtečná herečka), Ashtonu Sandersovi, který její “roli” přebírá, máte v průběhu celého filmu potřebu pomoci ideálně tak, aby z plátna zmizel a už se nevrátil. Postavy jsou celkově napsány neskutečně schematicky a hloupě, polovina jich je zbytečná (Bill Pullman dělal ve filmu co přesně?) a celkově je scénář neskutečně předvídatelný, čímž nejvíc trpí Pedro Pascal, který tu doslova nemá co hrát. No a jelikož se nemůže opřít o jakoukoliv dramaturgicky funkční gradaci, je to celé, promiňte mi ten výraz, rozplizlá nuda.

Verdikt

No a když pak rozplizlý film vyústí v neméně rozplizlé finále, které sice není technicky špatné, ale opět (v podstatě jako cokoliv ve filmu) postrádá gradaci, není už moc co řešit. Druhý Equalizer skutečně nejvíce připomíná druhé Taken, které taktéž představovalo ohromný pokles kvality na všech frontách oproti prvnímu filmu. Zatímco první Equalizer byla v podstatě artovka, druhý je jen tupé béčko se vším, co k tomu patří. Netvrdím, že si to nemůže najít svojí cílovku. Současně ale trvám na tom, že chodit na podobný film do kina je opravdu zbytečnost. A upřímně - Vzpomněl si někdo z Vás na ten hurikán?

Na závěr trochu jiný pohled na věc: