Toby (Adam Driver) je režisér v tvůrčí krizi. Třicátník, který se bezúčelně plácá v generických zakázkách pro prachatého šéfa, kterému je úplně jedno, s jakým mizerou sepíše smlouvu, pokud z toho budou peníze. Svůj tvůrčí vrchol zažil Toby před deseti lety, když na Španělském venkově natočil svůj absolventský snímek “Muž, který zabil Dona Quijota”. Tenkrát zde našel nejenom svého Quijota v osobě zamlklého šefce Javiera (Jonathan Pryce), ale také svoji múzu, patnáctiletou Angelicu (Joana Ribeiro). Možná právě proto se po deseti letech vrací na místo činu s natáčením blíže nespecifikovaného reklamního spotu využívajícího quijotovskou ikonografii. Zjišťuje ale, že zde před deseti lety zanechal mnohem větší otisk, než původně zamýšlel a čeká jej psychedelický trip po španělském venkově, na jehož konci čeká láska jeho života, prozření, nalezení ztracené tvůrčí radosti, šílený bál, ruský magnát prodávající vodku, digitální obři…
Gilliamův univerzální recept na blázny
K pochopení toho všeho je potřeba krátká exkurze do historie. Muž, který zabil Dona Quijota je vysněný projekt legendárního člena Monty Pythonova létajícího cirkusu, Terryho Gilliama (Brazil, 12 Opic, Král Rybář, Imaginárium Dr. Parnasse), jehož realizaci ale provází v podstatě od samotného počátku natáčení zcela absurdní problémy. Film je ve vývoji již 25 let a z původního konceptu, v němž se hlavní role měl ujmout Johnny Depp a Dona Quijota měl ztvárnit dnes již zesnulý Jean Rochefort, zbylo pramálo. Podstatnou část smetly záplavy, které postihly lokalitu, kde se natáčelo, zbytek pak zničily další produkční problémy a soudní tahanice. O průběhu natáčení vznikl v roce 2002 smutný dokument Ztracen v La Mancha. Gilliam svůj vysněný projekt v tichosti dokončil a za to je před ním především potřeba hluboce smeknout, nicméně tvůrčí bolesti a kompromisy se na výsledném filmu promítají a nelze je přehlédnout, stejně jako spoustu skrytých významů a metaforických poselství, které se do Gilliamových snímků v poslední době promítají a velmi viditelně komentují tvůrčí unavenost a krizi, s níž se režisér již nějakou dobu potýká.
Především je velmi zarážející absence originality, neboť Muž, který zabil Dona Quijota je jen dalším z řady Gilliamových snímků o “bláznech mimo realitu”, kteří kdysi kdesi ztratili část své osobnosti a vzniklou díru v psychice vyplňují fantaskními vizemi a stahují hlavní hrdiny filmu do absurdních snových tripů, na jejichž konci čeká láska jejich života, prozření, nalezení ztracené tvůrčí radosti, šílený bál, ruský magnát prodávající vodku, digitální obři…
