Snad jediné, co mě na Iannucciho satiře zklamalo, je to, že film ve své nejlepší fázi předčasně skončí a zbytek příběhu je nám tradičně odvyprávěn pomocí vysvětlujících titulků. Přeměně Chruščova z nevýrazného poskoka na hlavního hráče mohlo být ve scénáři věnováno více času. A ještě zajímavost na závěr. Skutečnost, že je promítání tohoto díla v současném Rusku zakázáno, neboť podle tamních cenzorů obsahuje „příznaky extremismu a pokřivuje sovětskou minulost“ je jen smutným důkazem, že se politické ovzduší v této zemi ani 65 let od Stalinovy smrti zas tak moc nezměnilo. Snímek tedy můžeme vnímat nejen jako zábavnou parodii, ale též alarmující nadčasovou výpověď o mocenském aparátu v bývalém východním bloku. To, čemu se dneska smějeme, by se klidně mohlo kdykoli změnit na hrůznou realitu.

Verdikt

Nečekaně vydařená politická satira, u které se upřímně zasmějete a zároveň vám bude běhat mráz po zádech. Snad o žádném jiném snímku z posledních let tohle přirovnání neplatí více. Tím spíš, že jeho sdělení je stále aktuální. Steve Buscemi si zde střihnul možná jednu ze svých nejlepších rolí, což je vzhledem k hercově bohaté kariéře samo o sobě co říct. Pro milovníky britského černého humoru, ale i voliče nejmenované politické strany povinnost vidět.