Byl jednou jeden světový bestseller. Jmenoval se Co čekat v radostném očekávání a popisoval radosti a strasti těhotenství. Jelikož se jednalo o čtivě a zábavně napsaný návod k tomu, jak postupovat, na co se připravit a co očekávat v tomto emotivním a nevšedním období lidského života, prodalo se ho více než 35 milionů kusů po celém světě. Na takové počty v Hollywoodu vždy slyšeli a současně s takovým přístupem již mnohokrát narazili. To je i případ americké romantické komedie Jak porodit a nezbláznit se, která není příliš vtipná, kopíruje všechna žánrová klišé, přichází se stokrát viděným schématem romantického příběhu a zcela určitě se nebude líbit všem. Muži budou v kině trpět ještě o maličko více než jejich krásnější a citlivější polovičky, ačkoliv ve filmu představená mužská perspektiva je tím nejvtipnějším, co tento slepenec divákům nabízí.
Upřímný pohled na těhotenství? To ani náhodou!
V Jak porodit a nezbláznit se je nám představeno pět párů ve více či méně radostném očekávání. Je vcelku přirozené, že páry jsou naprosto rozdílné, aby se podařilo pokrýt celou diváckou populaci. Každá z divaček by se měla v jedné z ženských postav zhlédnout, identifikovat se s její životní situací a pohledem na mateřství. Pánové si takový luxus dovolit nemohou, protože mužské postavy jsou si hodně podobné, alespoň pokud se jedná o tématiku rodičovství. V zásadě lze ovšem říci, že tvůrci proklamují snahu o upřímný pohled na těhotenství a rodičovství, avšak možné názorové alternativy nejsou ani zdaleka vyčerpány. Sledujeme zpravidla monotónně radostný přístup všech zainteresovaných, přičemž i ten nejzarytější odpůrce - v tomto případě postava, jež ztvárnil Rodrigo Santoro - si pouze není jistý, ale nakonec je přirozeně přesvědčen zcela elementárním a prostoduchým argumentem své milované. Úsměvně se rovněž jeví fakt, že ve snaze o upřímný, moderní a empatický pohled je samotná upřímnost brána za něco nového, netradičního a objevného, protože ve světě našich hlavních hrdinů se s ní prakticky nesetkáte.
Cenu, kterou tradičně musí divák zaplatit za desítku zvučných jmen na plakátu, představuje značně omezený prostor, který jednotlivé hollywoodské hvězdy pro účinkování mají a velmi povrchní vykreslení postav, charakterů a vztahů mezi nimi. Ostatně tomu odpovídá i typologická volba jednotlivých párů, kdy se nesetkáte s dvojicí, jež by musela řešit opravdu zásadní problémy, které jsou běžné pro život obyčejných smrtelníků. Sice jedna z dějových linek sleduje osudy mladého páru, jenž by teoreticky mohl řešit materiální nouzi, nevyhovující bydlení či jiné běžné problémy rodičů v tomto věku, ale na tato témata bohužel řada nikdy nepřijde. Naopak v jiném případě se sice problém s penězi řeší, ovšem jedná se o situaci, kdy jde spíše o drobounkou komplikaci při koupi obrovského rodinného domu. Fatální či mezní situace snímek nenabízí, zřejmě kvůli komediálnímu zabarvení. To nás přivádí k dost možná nejbolavějšímu místu celého filmu. Problematika těhotenství se smrskává do absurdních dialogů, které se týkají odstranění předkožky či trumfnutí hyperplodného a sebejistého otce. Poslouchat Cameron Diaz, jak řeší s Matthew Morrisonem naprosto malicherné problémy skrze prostoduché a tupé dialogy, je tím největším trestem, jaký si lze vůbec představit. Už mnohokrát jsme se přece přesvědčili, že i závažnější témata se dají zachytit vkusným a přirozeným stylem humoru, tudíž není nutné se v komediální rovině omezovat jenom na extra radostné či živočišné fragmenty života.
Opravdu vtipných momentů je zoufale málo
Zábavnost snímku Jak porodit a nezbláznit se je ostatně kapitolou samu pro sebe. Humor se omezuje spíše na jednotlivosti a rozhodně nemůžeme mluvit o chytré či sofistikované formě. Jistě, pokud vás rozesměje situace, kdy si těhotná žena uleví na veřejnosti, pak se dozajista pobavíte královsky. Ostatní se budou muset spokojit spíše se skromnější dávkou humoru, o kterou se zaslouží především vedlejší postavy. Zřejmě nejvtipnější částí filmu jsou schůzky otcovské gardy, což je ve filmu orientovaném především na ženské a mateřské publikum docela paradox.
Hvězdné herecké obsazení ale i tak dost možná způsobí, že poslední počin britského režiséra Kirka Jonese (Všichni jsou v pohodě, Kouzelná chůva Nanny McPhee) vydělá dostatek peněz na to, aby se dalo hovořit o úspěchu. Hollywoodské stálice jako Cameron Diaz, Elizabeth Banks, Jennifer Lopez či Dennis Quaid zkombinované s líbivými tvářemi Brooklyn Decker, Anny Kendrick, Chace Crawforda nebo Matthewa Morrisona jsou ve spojení s tématikou mateřství, rodičovství a mezilidských vztahů lákadlem, kterému podlehne nejedna filmová divačka. Nicméně už jsme se mnohokrát přesvědčili, že soubor přeplacených celebrit nefunguje bez propracovaného a inteligentního scénáře, jenž dává jednotlivcům možnost vyniknout i v epizodických rolích. Krásným příkladem plochého a pop-kulturně vykleštěného projektu, kde i takový herec jako Robert De Niro připomíná ochotníka z Horní Dolní, byl loňský propadák Šťastný Nový rok. Mimochodem k propojení jednotlivých rovin příběhu dochází jen okrajově, což vzhledem k celkové výstavbě vyprávění není až tak překvapivé.
Verdikt
Nejvíce je mi líto, že musím porušit kodex otcovské gardy z filmu, kde základním pravidlem je „žádné odsuzování“. V tomto případě nelze jinak, než nad výsledným produktem kroutit hlavou, protože v procesu tvůrčího selhání, je komedie Jak porodit a nezbláznit se vinna v každém bodě obžaloby. Koukatelné to i přes všechny uvedené výtky je, ale nejsem si jist, zda je to nějak zvlášť pozitivní charakteristika.
