Kancelář Blaník běžela dlouho jako krátkometrážní seriál na internetové televizi Stream. V kratičkých epizodách se tvůrci skrze postavu lobbisty Tondy Blaníka (Marek Daniel) trefovali do do současných politických kauz, či jakkoliv vyčnívajících situací. Na nikom nezůstala nit suchá a formát umožňoval být aktuální a zbytečně žádné téma nenatahovat. Záměr natočit celovečerní film tak mohl být slušnou pastí, zvlášť když se tvůrci rozhodli zachovat model komentování aktuálního dění a vlastně tak ani neměli plnou kontrolu nad tím, jak se jim bude celá záležitost vyvíjet pod rukama. Dopadlo to ale dobře. Hodně dobře.
V celovečerní podobě se z Kanceláře Blaník stává Prezident Blaník. Je před volbami a ten nejprotřelejší (a nejslizčí) český lobbista se rozhodne vystoupit ze zákulisí a osobně se o post prezidenta porvat. Na celém projektu je jedinečné už jen to, že vychází ze skutečných reálií. Tvůrci během předvolební kampaně vzali skutečné situace, sami se vložili do reálného dění, napůl dokumentaristicky si v dostupných záběrech vybrali to podstatné, napůl vypravěčsky dotočili zcela inscenované doplňující scény a z toho všeho se jim podařilo vyskládat poměrně sevřený příběh, který není jen sledem nesouvisejících anekdotek, ale má nějaké směřování a pointy.
Zajímavé je už to, že je děj odvíjený nelineárně, takže nechybí dokonce i menší záhady, které jsou postupně odhalovány. Vyprávění tak dostává napětí, něco, k čemu se snaží dobrat a samozřejmě také další příležitosti k čerpání humoru. S tím, jak se vyvíjí samotné prezidentské klání je také zajímavé sledovat, jak si autoři poradí s reálným vývojem situace, jak se jim podaří poprat s „překážkami“, které jim vypravěčský osud hodil pod nohy, když se snaží v tom všem najít nějaký vývoj.
Postupně tak sledujeme řadu satirických momentů, které si dělají legraci již tradičně z lobbingu, Blaníkovy slizké osobnosti i z patolízalství jeho dvou poskoků (Michal Dalecký, Halka Třešňáková). K tomu přibývají záludnosti volební kampaně, ať už při pohledu na jednotlivé kandidáty, média, volební meetingy, sběr hlasů. Tematizují se mocenské zájmy i snaha o pozitivní vliv, popřípadě rovnou osobní prospěch vs. svědomí. To je tu navíc velice vtipně personifikované.
Skvěle se snímek vypořádal jak s „dobrotrusy“, tak s „lidem – idioty“. Blaník je drsný, ale je drsný ke všem. Každý kandidát si slízne. A řada z nich naopak může ukázat svoje kvality (jakkoliv nepřímo). Tady se neměří nijak výrazně dvojím metrem (i když je asi na snímku vidět, kterým směrem tvůrci ve finále tíhnou) a podobně dvojím způsobem je vystavěné i finále, když snímek na výsledku současných voleb vypíchne negativa, ale zároveň dokáže po určitou dobu odvíjet linku, ve které i Zemanovi odpůrci najednou musí začít minulému prezidentovi fandit, aby obhájil. V závěru tak snímek nabízí slušnou katarzi a určitý očistný pohled na celé předvolební období, kdy se všechno to hašteření spláchne vlnou očistného humoru a vědomím, že všechno špatné se dá použít alespoň pro ten dobrý vtip, a že ve finále tu vlastně všichni do jednoho jen chceme mít hrdý český národ.
Pokud jde něco vytýkat, tak především věci, které vycházejí z podstaty snímku. Jakkoliv se z jednotlivých stavebních kamenů podařilo vystavět značně kompaktní dílo, tak pořád jsou jednotlivé oddělené situace docela patrné a někdy se prostě tvůrci nejsou ochotní bez soucitu zbavit svých dítek, třeba když jsou některá camea (a těch je opravdu spousta) možná lehounce natahovaná. A z podstaty věci také lze předpokládat, že s postupem času film hrozně zastará a polovinu vtipů už nebudeme chápat, protože budou spojené s aktuálními detaily, které jednoduše vytěsníme. Na druhou stranu však v aktuálnosti tkví okamžitá síla snímku. Takže neváhejte a utíkejte do kina, ať se můžete za čerstva zapojit do nevídané věci – živé diskuse o českém filmu. Už jen za to a za ten neutuchající příval vtipů to stojí.
