Nápadník, aneb třetí část Hřebejkova Zahradnictví. Na to, že jde o „závěr trilogie“, se nic tak velkého vlastně nekoná. Nemám pocit, že by série nějak zásadně někam vyvrcholila nebo říkala dohromady víc, než její jednotlivé části. I to vlastní zahradnictví je stále v rámci děje jen okrajovou veličinou, která by víceméně mohla chybět a až tak moc by se vlastně ani nestalo. Tu a tam něco postrčí, někoho spojí, ale jinak nepůsobí jako něco, co by si zasloužilo stát přímo v názvu. A ještě s sebou přináší buranskou tetičku v podání Sabiny Remundové, která je příležitostně vtipná, ale jinak postava opět skoro nic nepřináší a její lidový humor příliš nesedí s humorem, který razí zbytek snímku.
Jinak je ale pro Nápadníka navazování na předchozí filmy do značné míry výhodou, řada charakterních momentů je tak výrazně silnější, protože postavy mají hlubší historii. To platí především pro postavu maminky Ani Geislerové, která si prošla za ta léta slušným očistcem. Její zkušenost je pak dobrou paralelou k tomu, co zažívá dcera. Její scházení s nápadníkem a boje s despotickým tatínkem jsou hlavní náplní snímku.
V zásadě jde o prachobyčejnou romanci, která má však příjemné protagonisty (Anna Fialová, Ivan Lupták), konflikt s tatínkem funguje, hezky je zachycená povaha doby i konkrétních postav. Nápadník je lehoučký jako pírko (v dobrém), vtipný, energický, tak akorát dojemný. Co mu zásadně chybí, je silnější závěr. Jde tak ve finále spíš o charakterní studii, než o tradiční příběh, protože se vlastně nikdo zásadně nezmění, situace se nijak výrazně neposune. Jen všechno přirozenou setrvačností doklouže do bodu, kam by věci zřejmě v životě doklouzaly. Bez nějakého odhalení, zvratu, poučení nebo gradace. A to je škoda, protože jinak měl Nápadník skutečně našlápnuto dobře.
