Film je vzácně originální básní o pomíjivosti. Nabízí podívanou plnou překvapení a myslím, že je ještě smutnější než kniha. Kdysi jsem četla Pěnu dní a zůstal mi z ní pocit, že je o bohatém cizinci, který se nudí, tak si hraje..... po zhlédnutí filmu jsem znovu zvědavě přečetla knihu, už jsem ji četla "bohužel" očima režiséra, hlavně herci se mi vtírali dost plasticky do představ. Například kuchař mi neseděl - spíš bych v té roli "viděla" Saturnina. Ale scénář opravdu hodně odpovídá knize. Obdivuji režiséra, že si vybral ke zpracování tak těžkou "DADA" látku. Je nevděčná taky tím, že od barevného šťastného světa se propadá ke zmaru a katastrofě - Audrey působí křehce, něžně a uvěřitelně. Na film myslím už třetí den a cosi melancholického ve mně doznívá: ano, šťastná jsem už byla......

S tou posledni autorovou vetou nemohu souhlasit. Knihu jsem nikdy necetl, film bych byval prehledl, nebyt snad nejake relace ( reklamy ? ) v TV a kdyby v nem nehrala moje oblibena Audrey Tautou. Mohu rict, ze toto byl zazitek, na ktery jen tak nezapomenu.