Píši na vaše stránky poprvé pod dojmem filmu, který jsem 02.04.17 viděl a jeho obsah naprosto chápu. Nebyl jsem schopen TV vypnout, přestože film byl byl tak těžký až deprimující, že to prostě nešlo. Jsem ve věku, kdy jsem podobný stav poznal při ošetřování vlastní matky. Stav nebyl ideální a pohled na tu paní, která se odmítala napít a manžel to napětí nevydržel,vidím. Jsem již ve věku, kdy mne podobná situace čeká, ale nechci ji. Jak z tohoto bludného kruhu vyjít? Nechci radu, ale manželovo chování neodsuzuji, chtěl to trápení obou jen ukončit. Oběma protagonistům jen dík. RR