Celé je to na první pohled dobře udělané... než to skončí a Vy se nad tím zamyslíte. Je to jako samotný kouzelnický trik: dokud se koukáte, tak jste ohromeni a díky tempu většinu věcí, které by jste u jiného filmu neskousli, přijmete, protože už se musíte rychle zabývat něčím dalším, co se objeví na scéně. Ale jakmile dojde na závěrečné titulky, tak ve Vás pomalu začne převládat ta racionální stránka diváka a postupně Váše nadšení nahlodáva. Takže by se dalo říct, že název "Now You see Me" (Teď mě vidíš/vidíte) uvozuje Vaše prozření na konci filmu, když skutečně prozřete a vlastně si uvědomíte, že ten film byla kravina :-D Možná to ani tvůrci tak nezamýšleli, ale mají za to u mě plusové body. Celý film se Vás prostě jen snaží mást a zastírat, že ten film není tak špatný. A musím podotknout, že se jim to i velice úspěšně daří. Jako letní výplach je to obstojné, ale vidět jednou a dost, protože na podruhé tento film nic nového nepřináší (spíše naopak). Velice zajímavé ale je, že Podfukáři trpí podobným nedostatkem jako legendární Vertigo. Uvažte, jak by bylo mnohem zajímavější, kdyby Madeleine (v Podfukářích jedna z postav) v průběhu první půle zanechávala aspoň nějaké malé stopy nebo náznaky, aby divák při každé další projekci se bavil, když nějakou takovou stopu odhalí (to dotáhl do konce až Nolan).