Ještě před koncem roku 2016 stačila do kin vstoupit filmová adaptace populární videohry Assassin’s Creed. Očekávaní nebyla zrovna malá a hráčská komunita určitě tiše doufala, že se film nezařadí do řady adaptací, které skončily zklamáním. V prvních trailerech mohla být určitým varováním vyloženě nevhodná hudba, avšak jistou naději v sobě skrývaly. Jak nakonec dopadl výsledný film?
Možností vybrat si příběh z různých historických období, která videoherní předlohy nabízejí, měli filmaři dost. Místo toho přišli s řešením, kdy film odvyprávěli vlastní cestou a s novým hrdinou. Tímto se setkáváme s Callumem Lynchem (Michael Fassbender), který jen o vlásek unikl trestu smrti. Lynch se probouzí v Madridu ve společnosti Abstergo, za níž se ukrývá pradávný řád templářů, jenž usilovně touží získat starověký a mocný artefakt - Jablko ráje. To jim má pomoci vymýtit násilí, avšak za cenu ztráty svobodné vůle. Fakticky by to také templářům dalo úplnou vládu nad světem. Klíč k nalezení ztraceného Jablka se však ukrývá v Callumových genetických vzpomínkách na jeho předka Aguilara de Nerha, člena bratrstva asasínů ze španělské Andalusie 15. století, která zrovna tehdy prožívala období inkvizice.
K odemykání Aguilarových vzpomínek slouží přístroj Animus, jenž si tady, oproti videohrám, prošel hodně výraznou vizuální úpravou. Původně pasivní polohu střídá upevnění subjektu do pohyblivého ramene, což z hlediska designu není vůbec špatné, vzhledem k tomu, že se následně subjekt pohybuje volným prostorem v souladu s pohyby z genetické vzpomínky. Zatímco ve videohrách jsou hráči nuceni trávit v přítomnosti jen minimum času, a pak už mají volnost běhat po střechách a celkově si užívat živou atmosféru dávných dob, tak tady předek Aguilar přebírá vedlejší roli. Oproti současnosti navštívíme historické období v celé stopáži ani ne v polovině, což je obrovská škoda. S asasínskými předky ve videohrách jsem si za desítky nahraných hodin odnesl mnoho zážitků a dokázal si k nim vybudovat nějaký vztah. A to ve filmu zkrátka nefunguje.
Na postavách vám nezáleží, protože buď není čas je pořádně poznat (to platí do velké míry právě pro tu historickou část) anebo si na nich scenáristé nedali moc záležet. V historických pasážích, kde se mimochodem mluví španělsky (za to dávám palec nahoru, atmosféře to prospívá), se nám ukáže pouze pár (povedených) akčních a kaskadérských scén, včetně slavného Skoku víry v hezkém vizuálním kabátku. O postavách se nedozvíte téměř nic, maximálně tu a tam dostáváme krátkou vysvětlivku k mytologii asasínského světa.
Pořád je to ale lepší než sekvence ze současnosti, která je ospalá, až na zmiňovaný přístroj Animus vizuálně nezajímavá a ještě protkaná řadou nelogických rozhodnutí. V budově společnosti Abstergo, která má být jakousi kombinací věznice s laboratoří, si všichni zadržování potomci asasínů (Lynch není ani zdaleka jediný) kupříkladu chodí bez dozoru, takže se pak „záporáci“ nemohou divit, že na ně čeká vězeňská vzpoura. A s jednotlivými postavami ze současnosti to také není příliš velká sláva.
Už třeba proto, že si skoro každá postava vystačí s jedním výrazem. Michael Fassbender rozhodně nehraje hrdinu, kterému byste mohli fandit, ale alespoň má nastíněné nějaké základní pozadí. Ostatní role jsou ale napsané vysloveně nudně. A je úplně jedno, že vedoucí pracovníky Absterga hrají tak výrazní herci jako Marion Cotillard a Jeremy Irons, na plátně žádným zajímavým způsobem nevyčnívají. Příběh o hledání všemocného artefaktu (o kterém prakticky nic nevíme) nepatří k tomu nejlepšímu, ale najdeme v něm pár milých pomrknutí na hráče. Kdo pozorně koukal, mohl si dokonce všimnout i Ezia a Altaïra. Otevřený konec také nijak zásadně neuspokojí, jen slibuje pokračování. To kvůli nízkým tržbám dost možná nevznikne, takže jsme se vlastně nedočkali ani celého příběhu, ale jen jeho útržku. Ale osobně si nejsem jistý, jestli bych vůbec po tom prvním dílu chtěl vidět nějaký další. To si raději znovu zahrát některou z her.
Verdikt
Assassin’s Creed měl v rukávu silné jméno značky, atraktivní předlohu a zajímavé herce. S pozitivní vyhlídkou z toho mohl vylézt jeden z lepších filmů podle videoher. Bohužel, krom několika slušných akčních scén a pár náznaků dobové atmosféry jsme se nedočkali ničeho zajímavého. Film zcela nepochopitelně adaptuje převážně tu nejméně zajímavou část videoher a potenciál velkolepých dobrodružství v historických obdobích nechává do značné míry ležet ladem. Těžko říct proč, ale každopádně je to zklamání a výsledkem je přinejlepším průměrný film.
