Ben Affleck začínal v Hollywoodu v indie komediích Kevina Smithe jako nerozlučný parťák Matta Damona. Velice záhy se oba zázračně vyšvihli, když dostali Oscara za scénář k Dobrému Willu Huntingovi. Damon po celou dobu kariéry podával stabilně solidní výkony ve vesměs dobrých filmech, Affleck dlouho takové štěstí neměl. Jak sám v nedávném rozhovoru přiznal, měl v mládí pocit, že příležitost se musí chytit za pačesy, a tak přijímal prakticky všechny role, které mu byly nabídnuty. A ta nabídka byla čím dál horší a horší, až se víc než o jeho herectví mluvilo v bulváru o jeho vztahu s Jennifer Lopez.
Respekt získal teprve ve chvíli, kdy natočil vydařené kriminální drama Gone, Baby, Gone. Následovalo Město, oscarové Argo a letos dostáváme jeho čtvrtý režijní počin, Pod rouškou noci. Affleck zvolil gangsterský žánr. Ten skýtá prostor jak k prostým filmovým radostem, jako jsou přestřelky, silné řeči a dobové kulisy, tak k silným výpovědím o podstatě člověka, popřípadě americké společnosti, jak už se povedlo ukázat velikánům jako jsou Martin Scorsese, Francis Ford Coppola či Ridley Scott. Affleck zůstává v tomhle ohledu tak nějak na pomezí.
Po vizuální stránce žánru dal slušnou injekci, když se z oblasti velkých jezer a východního pobřeží přesunul z větší části na prosluněnou Floridu. Najednou vidíme, jak se veliké „mafiánské“ doutníky válí před našima očima, jak se obchoduje s melasou, ze které bude prvotřídní nelegální rum. Všude je vedro a vlhko a přímořská Tampa je živým kotlíkem nejrůznějších vlivů. Kolem mezinárodních doků se v časech prohibice točí mafie, do podsvětí se zapojují i nejrůznější přistěhovalci, kteří městem proudí.
Setkáváme se s Kubánci, Španěly či Dominikáci, kteří doplňují tradiční Italy a Iry. Ti všichni jsou do určité míry trnem v oku protestantských starousedlíků, kteří přicestovali z Evropy už před několika sty lety a mají pocit, že jim ti noví berou něco, na co mají výsadní právo oni. K tomu se objevuje Ku-klux Klan a zajímavý je také krátký náhled na to, jak americká společnost nerozhodně přešlapuje nad otázkou alkoholu, hazardu a dalších „hříchů“, které ji na jedné straně rozežírají (a mohou přispívat k úpadku), na druhé straně zákaz obírá státní kasu na daních a podporuje zločinnost. Takže se roztáčí neřešitelná spirála.
K tomu máme klasického protagonistu, který nechce poslouchat cizí pravidla a do určité míry bojuje s tím, jak moc si hodlá ušpinit ruce. To vše je ale nakousnuto jen velice povrchně, většinou navíc ještě s dávkou patosu, když Affleck hodně nadužívá vše vysvětlující voice-over, jako by se bál být vůči divákům náročný. Snímek tak zůstává někde na půl cesty. Na čistou žánrovku až příliš dlouhý a zdržovaný socioekonomickými motivy, na velkolepou fresku o povaze doby a člověka v soukolí zločinu jsou ty socioekonomické motivy málo rozebrané a i titulní postava Bena Afflecka by si zasloužila větší rozpracování. Zvlášť v tom ohledu, že je po většinu času vykreslovaný vlastně jako hrdina, který tu a tam udělá něco zlého, ale vlastně by mohl být mnohem horší. Přitom se bavíme o vrahovi, zloději a mafiánovi, aniž by tahle skutečnost byla zdůrazněná nějak jinak, než klasickými mafiánskými klišé o tom, že tenhle styl života se vám musí jednou nějak vymstít.
