Na romantiku a citlivosti má David Frankel docela talent. Snímky jako Životní šance, Marley a já nebo Druhá šance (která nemá s tou aktuální nic společného) se v rámci žánrů docela povedly a když do Collateral Beauty: Druhý šance dokázal nalákat skutečně luxusní hereckou sestavu, očekávání nebyla zrovna malá. Potenciál však zůstal nenaplněn a hned si probereme proč.

Ansámblu vévodí Will Smith v roli ředitele marketingové firmy, který od smrti malé dcery nedokáže žít normálně. Stal se chodící mrtvolou a přestává zvládat práci i soukromí. Jeho kolegové a kamarádi Edward Norton, Kate Winslet a Michael Peňa se s tím rozhodnou bojovat dost neobvykle – najmou trojici herců (mimo jiné Keira Knightley a Helen Mirren), kteří mají ztělesňovat Lásku, Čas a Smrt. Následně inscenují situace, během nichž je Smith s těmito entitami konfrontován, což by mu mělo v jeho stavu pomoct. Zatím to zní správně bizarně a neotřele, že?

První polovina je skutečně velmi příjemná a plejáda šikovných herců se i na malém prostoru snaží zaujmout, jak to jen jde. Postupem času se však příběh začne rozpadat pod rukama a namísto umírněné vztahové komedie se dočkáme té nejsrdceryvnější limonády, jakou jsme letos mohli vidět. Každá postava si řeší své trable tím nejdojemnějším a nejumělejším způsobem, který si lze představit. Jakkoli jsem se snažil nebýt přehnaně cynický, v tomhle případě to nešlo. Poslední více než půlhodina není ničím jiným než přehlídkou nejdražších slz Hollywoodu – kdo nepláče, jako by nebyl. Emoce jsou natolik přepálené, že už vás ve finále i skutečně silné momenty nechávají chladné, protože citové otupělosti se ubráníte jen těžko.

Smith, Winslet, Norton, Knightley… Jestli se na na Collateral Beauty bude kvůli něčemu vzpomínat, tak kvůli nevyužitému potenciálu takového množství hvězd. Vyjma Smithe, jehož role je bohužel dost monotónní, nedostane žádný další star moc prostoru, což je velká škoda. Přitom jen samotná Smithova linka by vystačila na samotný film, jelikož snaha o návrat do běžného života po smrti dítěte je vším, jen ne banálním tématem. Vinou přehršle ostatních motivů se ale z filmu stává pokus o ultimátní zachycení všech životních strastí – nefunkčních vztahů partnerských i rodinných, zdravotních komplikací a tak dále. Vážně to tak muselo být?!

Verdikt

Možná příliš nízké hodnocení, ovšem pro až příliš ambiciózní film, který kvůli širokému záběru témat nedokáže zaujmout téměř ničím. Pamatovat si ho budete jen kvůli promarněnému potenciálu tolika hereckých es a emočně vypjatým scénám, které však tlačí na pilu tak extrémně, až vás nechají úplně chladnými.