Robert Pattinson je mnohými považován za prkenný idol upíromilných fanynek Stmívání, ale pravda je taková, že když mu zrovna nepodráží nohy mizerný scénář, dokáže se před kamerou slušně ohánět. Naposledy nám to dokázal zhruba před rokem v prosluněné romanci Voda pro slony, kde si zahrál naivního mladíčka s dobrým srdcem. V Miláčkovi dostal úlohu prakticky opačnou – hraje kluzkého sviňáka, který při cestě za osobním blahem prakticky neváhá jít přes mrtvoly.
Paříž, druhá polovina 19. století. George Duroy, alias Miláček, je bezprizorní mladý muž, který se nedávno vrátil z vojny v severní Africe. Žije v zablešeném krcálku, má mizernou práci a svých několik vydřených šestek propije nebo utratí za kurvy. Jeho život nabere zcela nový směr, když v bordelu potká pana Forestiera, svého staršího kumpána z války. Ten je ve svém civilním životě zámožným člověkem, mladého budižkničemu se mu zželí a pozve ho na večeři. Movitým pánům je neopeřené kuře Duroy jenom pro smích, ale jejich ženy v něm rychle najdou zalíbení.
Slovo dá slovo a je domluveno, že Forestierova manželka bude Georgeovi pomáhat s psaním sloupků o válce v severní Africe. Přijetí mezi smetánku z George neudělá o nic schopnějšího muže, ale s jídlem roste chuť, a tak po prvních vydělaných Francích a prvních úsměvech bohatých paniček chce rychle víc. Roztáčí se kolotoč milostných intrik a všehoschopný Duroy obratně šplhá přes postele svých movitých milenek k čím dál většímu bohatství a vlivu.
Pattinson - Zlatokopka v mužském těle
Jednotlivé zákruty Miláčkovy cesty na absolutní vrchol vám nebudu vyzrazovat, ale zajímavá je už samotná Georgeova osobnost. Du Roy, jak si později nechá vznešeně říkat, je prázdná nádoba. Takové velké hloupé dítě, které musí mít všechno, co chce, snadno se vzteká, nedokáže se delší dobu soustředit, odmítá si dlouhodobě připouštět nepříjemné pocity a není schopen odsouvat osobní uspokojení na později. Po velkou část příběhu žije v převrácené roli, když se ve společnosti inteligentních cílevědomých dam chová jako typická ženská zlatokopka, která používá svůj šarm, vzhled a sex k dosažení ekonomických cílů.
Ve chvíli, kdy mu do rukou spadne možnost mít vliv takřka celospolečenského významu, nemá sebemenší zájem jej využít. Jakákoliv námaha ho nudí a obtěžuje. Zajímá ho čistě a jen osobní potěcha, a tu když nedostane, prská a kouše. A co teprve když mu někdo pocuchá ego nebo mu sebere hračku. To pak začne vyloženě kopat. A pěkně tvrdě. V tu chvíli inteligentním ženám, které byly doposud jemnými hybatelkami všeho dění, přestávají jejich vybrané způsoby stačit a ničivá síla Miláčkovy zvířecí zarputilosti je začne slušně válcovat.
Nevyužitý potenciál
Bohužel, je poměrně škoda, že Miláček daleko lépe působí takhle na papíře (na monitoru), než na filmovém plátně. Děj je plný témat k zamyšlení, vzorce chování jednotlivých postav jsou krásně prokreslené a vlastně dodnes platné. Po celou dobu jsem si ale připadal spíš jako nestranný pozorovatel, než že bych příběh zúčastněně prožíval spolu s postavami. K vyvolání opravdu silného dojmu filmu totiž něco chybí. Chvílemi by mohl Miláček být méně učesaný a jít víc na dřeň, hudbě by slušel nějaký zapamatovatelný motiv a i když si režisérské duo Declan Donnellan, Nick Ormerod na nováčky vede velice solidně, občas je jejich nezkušenost znát. Své vyprávění prokládají poměrně nepochopitelnými flashbacky (nebo snad flashforwardy?), které se tváří, že k něčemu směřují, ale ve skutečnosti nevedou nika
m, pouze děj zbytečně tříští a dodávají mu falešnou artovou fazonu. Jindy jako by zase v ději chyběl kus upřesňující informace, pojítko dvou po sobě jdoucích scén. Nebo snad herci nebyli schopni dostatečně jasně zahrát potřebné emoce?
Nejčastěji jsem tenhle pocit měl právě u ústředního Roberta Pattisona. Jeho podaný výkon je samozřejmě vysoce nad Twilightem a svou hříšnou roli si viditelně užívá, ale občas na mě působil dojmem, že vnitřní emoce jeho postavy nejsou úplně jasně čitelné (ve chvíli, kdy by jednoznačně čitelné měly být). Zvlášť když ho postavíte vedle herečky formátu Umy Thurman, která ho hravě zastínila ve všech společných scénách. Všeobecně se ale dá říct, že Pattison svým zkušenějším partnerkám vesměs stačí a podává v zásadě dostatečný výkon. Daleko větší problém je v tom, že Robert do role nesedí typově. Kdykoliv má být svině, hysterka nebo provokatér, je naprosto přesvědčivý. Jakmile se ale jme okouzlovat dámy, film přestává fungovat. Pattison je bledý, neustále zpocený podivín, s ulízanými vlastními vlasy a křivým úsměvem. Takhle okouzlující svůdník prostě nevypadá. Dále hrají Christina Ricci, Kristin Scott Thomas a Colm Meaney.
Verdikt
Miláček je skrz naskrz solidní kostýmní drama, s temným sociálním a psychologizujícím podtextem, které však naplno nedokáže využít potenciál Maupassantovy předlohy. Podíl na tom mají jak nezkušení režiséři, tak ne ve všech případech přesvědčivý Robert Pattinson v hlavní roli. Pokud ale máte chuť na intrikánský příběh o moci, manipulaci a sobecké touze po osobním blahu, udělá vám Miláček radost. Několik jemně erotických scén také neuškodí.
