Druhou nejvýraznější postavou je bez debat Prastará v podání Tildy Swinton. Film si sympaticky dělá legraci z toho, že „prastarý“ guru mystických umění je žena odněkud z Evropy/Ameriky a Tilda se během několika krátkých momentů stihne stát naprostým zosobněním tohoto úřadu. Jsou v ní moudrost a trpělivost věků, na první pohled veliká moc, ale také suchý smysl pro humor, se kterým neváhá nevzrušeně stírat Strangeovy arogantní poznámky. Ostatní postavy pak slouží spíše jako doprovodný personál, který pomáhá otevírat jednotlivé aspekty Doktorovy postavy.

Lékařská kolegyně Christine (Rachel McAdams) je Strangeovým pojítkem s jeho starým životem a hromosvodem pro ty nejmalichernější stránky jeho osobnosti. Zároveň v něm ale dokáže probouzet to dobré a být jeho strážným majákem. Je vidět, že Rachel dokáže s Benedictem držet krok, když má občas možnost, ale tady je zkrátka tak trochu odsouzená do role pečovatelky o ducha i tělo našeho hrdiny. Wong v podání Benedicta Wonga je do velké míry reprezentantem Kamar-Taj. Je to postava která nám má připomínat, že kouzelníků zasvěcených ochraně světa je víc. A také je to asi nejkomičtější postava filmu.

U Morda (Chiwetel Ejiofor) je patrné, že se s ním počítá spíše do budoucna, prozatím byl pasován do role člověka, který k poslání kouzelníka přistupuje jinak než Strange a slouží tedy jako určité měřítko pro hlavního hrdinu. A podobně je na tom vlastně i záporák. Kaecilius má jiný pohled na magii a svět než Prastará, jiné životní hodnoty než Strange. Je to někdo, kdo hrdinovi pomůže v hlavě srovnat, co je a co není důležité, na co by se měl zaměřit. Sám sebe vnímá jako osvoboditele, takže alespoň nejde o úplně černobílou figurku, ale o nějakou skutečně prokreslenou postavu se nejedná. Je tedy moc dobře, že jej hraje Mads Mikkelsen, který jej dokáže ozvláštnit alespoň postojem těla, gesty, dikcí. V porovnání s Ronanem nebo Malekithem jde rozhodně o výrazný kroku kupředu.

Vedle postav je alfou a omegou Doctora Strange svět magie. Ten vypráví zcela nové dveře z hlediska toho, kam se svět Marvelu vypraví i toho, co můžeme vidět na plátně. Magie není limitovaná jen na různé elektrické výboje, jak bývá v kouzelnických filmech zvykem. Ano, v akčních scénách nechybí přičarované zbraně a štíty a postavy umí s pomocí kouzel dotlačit svá těla za hranice fyzikálních možností. Daleko důležitější je však ohýbání času a prostoru, stejně jako navštěvování alternativních realit. Právě z jedné takové hrozí celému světu nebezpečí, které se Strange a spol. snaží zažehnat a bude zajímavé sledovat, co v budoucnu paralelní dimenze ještě odhalí.

Podstatné je ale i to, co všechno se dá díky magii předvádět vizuálně. V komiksových filmech jsme zvyklí na pěstní rvačky, přestřelky, létání vzduchem, různé metání energetických výbojů, exploze a destrukci. Doctor Strange je v tomhle směru jiný. Prostupování z reality do reality, ohýbání prostoru, otáčení gravitace nebo manipulace s časem. S tím vším si filmaři do sytosti vyhráli a je to ohromná zábava. S žádnou z variant fungování magie se to nepřehání a žádnou opravdu dlouhou akční scénu film nenabízí. Vždycky jenom dostaneme lehce ochutnat a za chvíli už zase zkouší Strange něco nového. Milovníky akce to možná tak úplně nezasytí, ale alespoň má série kam pokračovat a nikdy nestačí nudit. A něco podobného platí pro pravidla magie. Když se by se člověk nad kouzly a čáry zamyslel, asi by po chvíli začal dumat nad tím, proč jsou některé situace řešené složitě, když by šly řešit doslova mávnutím kouzelného proutku. Naštěstí je ale tempo vyprávění tak svižné, že na podobné myšlenky během promítání nikdy nestačí dojít.

Verdikt

Doctor Strange je do značné míry další řadová marvelovka, která na známou kostru navěsila nové hrdiny a svět kouzel a mystiky. Jenže právě tyhle dva elementy jednoduše stojí za to. Benedict Cumberbatch je výrazný tahoun, který má k ruce silný podpůrný tým a svět magie je radost objevovat. První krůčky v paralelních dimenzích ukazují, kam všude se ještě Marvel může do budoucna vydat a hrátky s magií jsou zábavné i vizuálně opulentní. Číselné hodnocení osciluje někde mezi sedmičkou a osmičkou, ale když si vezmu, že se nemůžu dočkat, až vyrazím na Strange znovu, tu osmičku tam s radostí šoupnu.