Marvel vždycky šel na diváky opatrně. V úplně prvním filmu jsme měli věřit tomu, že si geniální milionář dokáže vyrobit létající oblek, v dalším že z vás speciální sérum udělá svalnaté monstrum bez rozumu. Jednou jsme se podívali mezi mimozemšťany, příště se několik různorodých hrdinů sešlo v jedné místnosti. Krůček za krůčkem jsme se dostali až do bodu, kdy mezi Avengery pronikají regulérní kouzla a čáry - tedy magické artefakty, navštěvování paralelních dimenzí, ohýbání času a prostoru. Zdaleka nejpůsobivějším trikem však je, že je snadné se v tom všem orientovat a Marvel ani počtrnácté nezklamal.
Před pár měsíci tu byl Captain America: Občanská válka. Nechyběla v něm většina dosavadních hrdinů, navazovalo se přímo na Avengers: Age of Ultron, bylo cítit, že jde o pokračování hlavní dějové linky filmového světa Marvelu, pokud se o něčem takovém dá mluvit. Filmaři si museli poradit s tím, jak množství hrdinů dopřát na plátně smysluplný prostor a jak konflikt mezi nimi udělat uvěřitelný. Vlastně byli zahnaní do kouta a z obtížné situace museli vydřít to nejlepší. Doctor Strange je v opačné pozici, kdy si svým způsobem může dělat prakticky cokoliv, ale jeho svoboda vlastně není o nic méně svazující.
I přes zmiňované opatrné krůčky Marvelu mohou být pro některé diváky kouzla a čáry až příliš velkým soustem. Místo dalšího pokračování příběhů oblíbených Avengerů je tu hrdina zbrusu nový, kterého nikdo z příležitostných návštěvníků kin nezná. Navíc je Doctor Strange na tu fušku sám, kdyby náhodou někoho nebavil, nevystřídá ho v další scéně jiný Avenger. A aby toho nebylo málo, je film příběhem hrdinova zrodu, jakých jsou diváci v dnešní době už docela přejedení, protože co si budeme povídat, z hlediska vypravěčské struktury toho u superhrdinských originů mnoho nového nevymyslíte. A pro Strange to platí taky.
Stephen Strange (Benedict Cumberbatch) je geniální, leč sebestředný chirurg, který ze svého okolí rychle vyžene kohokoliv blízkého. Když si tedy při autonehodě nenávratně poškodí své „kouzelné“ ručičky, přichází o všechno. Po vyčerpání všech možností západní medicíny se v posledním zoufalém gestu vypraví do Himalájí hledat tajemstvím opředené léčitele z Kamar-Taj. Nachází ale mnohem víc. Zatímco Avengers chrání svět před pozemskými hrozbami, řád himalájských kouzelníků bojuje s nebezpečím nadpřirozeného charakteru. A Stephen Strange dostane možnost stát se jeho členem.
Následuje výcvik plný tréninkových montáží, poznávání zákonitostí světa magie a postupný vývoj Strange v lepšího člověka. Potud tedy žádné překvapení a Marvel strukturou vyprávění opět nijak nepřekvapil. Všechno se točí kolem hrdiny, záporák je tu především proto, aby se měl doktor proti komu vymezit a proti komu prověřit své čerstvě nabité schopnosti a prokázat hrdinského ducha. Nic se nemění ani na klasickém tónu dosavadních marvelovek, kdy jsou hrdinové vykreslení jako reálné osobnosti, příběh je podán pokud možno uvěřitelně, přitom je ale film zároveň nepokrytou dobrodružnou jízdou, která chce diváky v první řadě bavit.
Tahle struktura Marvelu fungovala a funguje a nějaké změny se asi hned tak nedočkáme. Klíčové tedy je, jak jednotlivé snímky pracují s proměnlivými elementy – s tím, co je od zbytku odlišuje. Doctor Strange si mne okamžitě získal na svoji stranu díky postavám, takže začněme u nich. O Cumberbatchovi nejde říct křivého slova. Pro roli se narodil. Když má být arogantní, je arogantí. Je zcela přesvědčivý jako vědec s ostrým intelektem, kterému je svět magie pro smích, i jako žíznivý student, který ve svět magie uvěřil a teď chce jako houba nasát všechno, co mu může nabídnout. Benedict postavě propůjčuje své přirozené charisma, takže nad ní nezlomíte hůl ani v momentech, kdy by zasloužila proplesknout, a když konečně přijdou chvíle pokání a překonání sebe sama, jsou nenucené a uvěřitelné. Komediální timing Cumberbatchovi také nechybí a už teď je jasné, že do budoucna unese na svých bedrech tíhu celého Marvel Universe, pokud z něj studio skutečně udělá jednu ze stěžejních postav.
