Po čtyřech letech se vrací Tom Cruise do stejné role pod jiným tvůrčím týmem. Další z jeho špiónských variací je Jack Reacher, bývalý vojenský policajt, který se zrodil na monitoru spisovatele Lee Childa. Ten s Reacherem slaví úspěchy už skoro dvě dekády a v roce 2012 se tahle figura v padesátiletém Cruiseově těle podívala i na plátna kin. A docela úspěšně. Tenkrát v tom měl prsty postupně se rozjíždějící Christopher McQuarrie, který loni po několika úspěšných scénářích zabodoval i režijně, shodou okolností pátým dílem Cruiseovy ságy Mission: Impossible. Ten má teď ovšem plné ruce práce s šestkou a na nového Reachera dohlížel jen z producentské stoličky. A je to celkem znát.

I když pohled do režisérského křesla zas tolik obav nebudí. Spolupráci s Cruisem si Edward Zwick vyzkoušel už u Posledního samuraje a po více než dekádě si pánové dali repete. Jenže Zwick ani s dvojicí dalších scenáristů nemá takový švih jako před lety McQuarrie, takže příběh tohohle pokračování sice neurazí, ale okatě roubuje staré známé principy na nový příběh.

Reacher je po odchodu z armády na volné noze a pomáhá vojenské policii s různými případy. Jaksi mimochodem se ale začne zaplétat do podivného případu, kdy je nejdříve zatčena jeho nová policejní kámoška v podání překvapivě trefné Cobie Smulders a následně se ještě Reacher dozví, že má nejspíš dceru. A samozřejmě po celé trojici začne jít pár zabijáků a je na Jackově tvrďáctví, aby se s nimi vypořádal.

Story není překombinovaná a dává vzpomenout na poctivé devadesátky, kdy byla akce se smysluplným příběhovým pozadím v rovnováze. Musíte se ovšem smířit s určitými zákonitostmi Reacherova světa, které vyvolávaly zdvižené obočí už u jedničky. Tím narážím především na určitou nahodilost většiny událostí a práci s informacemi, kdy se postavy jednoduše chovají, jako by věděly mnohem víc, než reálně vědí. Ale fanoušci jedničky budou díky tomuhle pojetí jako doma.

Co si zaslouží pochvalu, je bezesporu akce. Honičky a přestřelky probíhají svižně a přehledně a Jack Reacher si drží kvalitní žánrový standard. Cruise jako akční figura stále působí přesvědčivě a i s minimem mimiky dokáže odehrát přesně to, co má. Cobie Smulders jsem chválil už v předchozím odstavci a rád to udělám znovu – v takhle akční roli jsem jí nevěřil, ovšem roli emancipované majorky zvládla úplně bez problémů.

Nový Jack Reacher tak představuje akční jistotu mezi podzimní nadílkou. Nabízí se srovnání s posledním Jasonem Bournem, který řadu fanoušků zklamal svou neoriginalitou a tuctovým (přestože celkem stylovým) vykrádáním předchozích dílů. Reacher dělá téměř totéž, ovšem s tím rozdílem, že na nic jiného nemá ani ambice. Příznivci jedničky dostanou prostě další nášup a ostatní si užijí poctivou akční jednohubku, jejíž chuť sice dlouho nevydrží, ovšem na dvě hodiny solidně zabaví.

Verdikt

Rutinní pokračování s nenápaditými výkony za kamerou zaujme hlavně suverénně podaným prostředím a povedenými akčními scénami. Tahle série sice nemá takový potenciál jako Cruiseova slavnější Mission: Impossible, zároveň však milovníky svižných přestřelek a drsných bitek ani neurazí.