Ruku na srdce, legendární Tim Burton už není takovou zárukou fascinující kreativity jako kdysi. Ta nápaditost a hravost, s nimiž zaujal na přelomu 80. a 90. let v Batmanovi, Střihorukém Edwardovi či Beetlejuiceovi, se sice nepravidelně objevovala i později, ale poslední spoustu let už Burton žil hlavně z minulé slávy. Ale přestože za jeho poslední vyloženě zajímavý snímek považuji více než dekádu starou Mrtvou nevěstu, trailery na jeho nový počin s absurdně dlouhým názvem vypadaly docela zajímavě.
Smyslná Eva Green žije v opuštěném domě se skupinou dětí, které by to v normálním světě měly hodně těžké. Každé z nich totiž disponuje určitou nevídanou schopností, která je sice cool, ale soužití s obyčejnými smrtelníky rozhodně neusnadňuje. Potkáme se proto s dívkou lehčí než vzduch, následníkem Frankensteina, který umí oživovat hmotu, ohnivou ženou a podobně. Komiksoví fandové už možná správně větří pohádkovou variaci na X-Meny, což je poměrně blízko pravdě. A do světa těchto podivných hříček přírody se dostane mladý Jake, jehož dědeček byl kdysi jedním z nich. A pak samozřejmě musí nastoupit láska, napětí a pohádková klišé.
Problém je, že první polovina má neúnosně pomalý rozjezd, v němž jsou představovány motivy, které každý musí chápat už od začátku. Třeba že Jack, přestože neustále odmítá, že by byl jakkoli zvláštní, rozhodně zas tak obyčejný není. Pokud vám tohle přijde jako spoiler, možná vám roztahaná expozice vadit nebude, ale šokující zjištění to asi bude pro málokoho. Samotná akce, která nastává v druhé půli, je příjemně svižná, ovšem místy nedává smysl a ani vizuálně Burton neohromí, což je obrovská škoda.
Vedle Evy Green je obsazení nabité hlavně ve vedlejších rolích, kde si svých pár scén užijí Terence Stamp, Judi Dench, Rupert Everett a hlavně Samuel L. Jackson v další excentrické roli úchylného záporáka. Ústřední dvojice v podání Asy Butterfielda a Elly Purnell kdovíjakým charismatem nestříká, takže o úžasných výkonech si po návštěvě kina taky povídat nebudete. Jako ostatně skoro o ničem.
Vysoká očekávání se totiž nenaplnila. Sirotčinec nenabízí nic, co by nebylo viděno jinde, a dokonce ani Burtonův autorský rukopis, jindy tolik výrazný, nezakryje do očí bijící průměrnost scénáře. A pohádková atmosféra může fungovat leda na někoho, kdo ještě žádný Burtonův film neviděl. Fanoušci jeho starších děl, mezi které se řadím, si mohou jen povzdechnout nad vyčerpaností talentovaného a kdysi tolik vizionářského tvůrce.
Verdikt
Burton pokračuje v rutině a sebevykrádání poslední dekády. Na Sirotčinec se celkem příjemně kouká, ovšem ze šedého průměru předchozích děl kalifornského režiséra bohužel nevybočuje. Přitom potenciál tu byl, jenže větší tvůrčí snaha očividně ne.
