Xavier Dolan patří mezi nejvýraznější režisérská jména posledních let. Kanadský mladík, který první velký a oceňovaný film natočil v devatenácti letech, se netají příklonem k popkultuře stejně jako svou homosexuální orientací. Všechny tyhle motivy pak výrazně uplatňuje ve svých snímcích. Se svou novinkou Je to jen konec světa posbíral pár cen letos v Cannes a na podzim zkusí štěstí i v našich kinech.

Dolan tentokrát využil čistě francouzských prvků, když v jeho adaptaci divadelní hry Jeana-Luca Lagarceho hrají pouze herci ze země galského kohouta. A ne ledajací - Dolan ulovil Vincenta Cassela, Marion Cotillard, Léu Seydoux či Gasparda Ulliela. Poslední zmíněný se vrací po dvanácti letech ke své rodině, již kdysi opustil. Nyní úspěšný spisovatel jim totiž jede oznámit nečekanou zprávu - umírá na rakovinu. Dlouhý čas, po který se s příbuznými neviděl, rozhodně staré rány nezahojil, a tak se Ullielova postava vrací na bitevní pole plné křivd, výčitek a neupřímnosti.

Na snímku jsou patrné divadelní základy, když během hodiny a půl téměř neopustí rodinný dům. Děj se posouvá prostřednictvím dialogů a Dolanovy formální hrátky, které jsme obdivovali v jeho předchozím filmu Mami!, jsou odstaveny na vedlejší kolej. I tentokrát samozřejmě hraje klíčovou roli hudba, stoprocentně si zapamatujete špičkově vybranou úvodní a závěrečnou píseň, v nichž Dolanův popkulturní fetiš propuká naplno. Podstatnější je ovšem tíživá atmosféra nefunkční rodiny, do níž postupně pronikáme.

Hlavní hrdina je postupně konfrontován se svou matkou, sestrou, bratrem a jeho ženou. S těmito několika postavami a jejich osobními trápeními si Dolan vystačí celou stopáž. Příznivci komorních dramat mohou jásat, protože osobitě natočených konverzaček je jako šafránu. Zato Dolanova divácká obec bude asi trochu nesvá, jelikož jedinečný autorský styl prezentovaný v Mami! zde není tak výrazný. I přes občasné problémy s tempem a silou některých sdělení lze ale nejnovější dílo kanadské osobnosti bez problémů doporučit.

Verdikt

Hvězdné obsazení a zase trochu jiný Dolan dělají z tohoto rodinného dramatu nevšední zážitek. Zachycení jednoho odpoledne mezi živelnými příbuznými docení hlavně ti, kdo sami znají nějaké ty křivdičky od rodinného krbu, pro běžného diváka možná bude nové Dolanovo dílo trochu silné kafe. Ostatně stejně jako ta předchozí.