Bez českého distribučního názvu přichází do kin novinka oceňovaného i proklínaného Dána Nicolase Windinga Refna. Ten si udělal jméno trilogií Dealer, ale když v roce 2011 přišel Drive, většina z nás obdivně (a překvapeně) zírala na skvělý atmosférický thriller, na který se Refnovi tak úplně nepovedlo navázat snímkem Jen Bůh odpouští. Dánský autor se však nenechal odradit a podle podobného mustru přináší thriller z módního prostředí, v němž uštědřuje další políček současné společnosti.

Mladičká Jesse přijíždí do Los Angeles s cílem stát se modelkou. Na rozdíl od svých zkušenějších kolegyň má tajemné charisma, tolik žádanou kombinaci nevinnosti a přirozené krásy. Díky této přednosti má její kariéra raketový nástup, což se samozřejmě nelíbí jejím konkurentkám. A to je z příběhu skoro všechno. Refn sází na své osvědčené tempo, kdy se toho na prostoru dvou hodin stane vlastně po čertech málo. Finiš sice posouvá Démona ze škatulky módního thrilleru až k poctivému hororu, ovšem tou dobou je divák už možná tak uspaný, že si lynchovsky mysteriózní brutalitu ani neužije. A to je vážně škoda, protože z řady scén je cítit, o jak malý kousek by je stačilo pošoupnout, aby vyzněly úplně jinak a o poznání dramatičtěji.

V titulní úloze se objeví stále teprve osmnáctiletá Elle Fanning, kterou bezesporu čeká zářná budoucnost, ovšem téhle roli nepřidala nic úchvatného. Její až božská aura, z níž jsou všechny postavy na větvi, se na diváka nepřenáší a alabastrová herečka si většinu času vystačí s jednou grimasou. Stejně tak Keanu Reeves a Christina Hendricks jsou ve svých vedlejších rolích pohříchu nevyužiti a film by se bez nich v klidu obešel. Naopak trojice dam z Jesseiny blízkosti (Jena Malone a méně známé Abbey Lee a Bella Heathcote) působí správně znepokojivě a ukazuje, že nebezpečí nemusí vždy přicházet jen ze strany drsných mužů.

Jak je u Refna zvykem, prim hraje audiovizuální stránka, a ta skutečně stojí za to. Osvědčená spolupráce s Cliffem Martinezem vyústila v jeden z nejpodmanivějších soundtracků roku a hypnotická elektronika se k navenek pulzujícímu, uvnitř však vyprázdněnému světu modelingu hodí skvěle. Rovněž barvami a všudypřítomnými flitry se nešetřilo a dynamický vizuál umožní téměř zapomenout na absenci nosného příběhu. Experimentovat s obrazem umí Refn skvěle a téměř každá scéna vypadá jako propracovaná malba s detailně rozmístěnými figurami i rekvizitami. Jako by se i při natáčení řídil ústřední hláškou z filmu – „Beauty isn´t everything. It´s the only thing.“

Doufali jsme, že po rozpacích z filmu Jen Bůh odpouští by Refn mohl svůj styl podrobit aspoň nějaké kritice. Přestože totiž měl tenkrát opět k dispozici Goslinga, napínák z podsvětí přece jen zůstal ve stínu svého předchůdce. A totéž platí i o Neonovém démonovi – přestože tentokrát Refn do hlavních rolí obsadil křehké dámy, jež se nebojí ukázat své tvrdé lokty, ničím novým nepřekvapil. A že jsme se tak těšili! Tomuhle seveřanovi totiž talent rozhodně nechybí, škoda jen té zahleděnosti do sebe sama.

Verdikt

Neonový démon vypadá skvěle, ale pod stylovým obalem nic moc šmakózního nenajdete. Jednoduchá zápletka šokuje vyhroceným závěrem, tou dobou už ovšem možná budete dávno uzívaní. A to je škoda, protože by stačilo přidat na pár správných místech a mohli jsme tu mít další Drive…