Boris (James Hyndman) je úspěšný byznysmen se vším, co k tomu patří. Potrpí si na obleky, auta, styl a podvádění své manželky. Kvůli jeho aroganci je v komunitě docela nepopulární, ale to mu vůbec nevadí. Vše se změní ve chvíli, kdy jeho manželka začne trpět těžkými depresemi. A pak se začnou dít věci, které by měly být hlubokomyslné, ovšem jsou spíše laciné. Detaily o zdravotním stavu manželky, včetně možnosti léčby, totiž Borisovi přináší tajemná postava, nenáhodně připomínající moudrého kovboje z Lynchova Mulholland Drive.

Po tomto zážitku začne Boris měnit svůj přístup k životu a lidem. Divák pak stále čeká, kdy a jak bude tajemná postava vysvětlena a celý snímek získá smysl. Nechci prozrazovat víc, než je nutné, ale pro mě osobně bylo ukončení celé téhle linie velmi neuspokojující a ve srovnání s Lynchem, kterému se nemohu ubránit, amatérské. Je pravda, že takových mysteriózních dramat ze současnosti se moc netočí, ovšem tohle je podle mě od tvůrců výrazně nezvládnuté. Posouvat příběh pomocí deus ex machina a nechat postavy jednat nelogicky a nekonzistentně jen proto, že se to zrovna hodí, o scenáristických dovednostech Denise Côtého (zároveň i režiséra) zrovna nesvědčí.

Skvělá je kamera a způsob, jak pracuje s prostorem. Vůbec nespěchá na to, aby nám ukázala vše, naopak si často vystačí s detaily a polocelky a záměrně divákovi znesnadňuje uchopení prostoru a všech postav. Někomu to může vadit, ale za mě jednoznačně palec nahoru. Kdyby film zůstal jakop ůlhodinové kamerové cvičení, s chutí bych tenhle kraťas všude doporučoval, bohužel jako seriózní drama působí příliš nevěrohodně a ani laciné artové berličky (jako spousta odkazů na klasické antickéhry) nedokáží Borise bez Béatrice vytáhnout z průměru.

Verdikt

Umělecké drama, které se vám snaží namluvit, že pod všední skořápkou skrývá hluboké existenciální myšlenky. Já ale vůbec přesvědčen nejsem, takže přestože se na film dobře dívá, zklamání jednoznačně převládá…