Více než půl roku po festivalových premiérách se do kin dostává neobvyklý evropský film, který si v originalitě a síle zpracování s nákladnými americkými produkcemi vůbec nezadá. A překvapivě se jedná o jeden z hitů, který byste si v nejbližší době v kině neměli nechat ujít.

V koprodukci mnoha evropských zemí a s americkými herci vznikl nadžánrový a mezinárodně neuchopitelný bizár, který je ve své jedinečnosti neskutečně zábavný. Také se už během loňského roku dočkal spousty ocenění na rozličných evropských festivalech, čímž je skoro předurčeno, zdali se vám bude líbit - nejedná se o rozmáchlý hollywoodský trhák, nýbrž o malý evropský film, který toho ale má hodně co nabídnout.

Odehrává se v utopickém světě, kde nikdo nesmí být sám. Jakmile vás partner opustí nebo zemře, dostanete se do hotelu, kde máte měsíc a půl na nalezení nové spřízněné duše. Komu se to nepodaří, je nemilosrdně proměněn ve zvíře podle vlastní volby. Šťastné páry se naopak mohou přestěhovat do města a tam spokojeně žít. Poměrně děsivá vize, z níž vyvstává spousta paralel s naší, zdánlivě tolerantní a liberální kulturou, která však také svým způsobem ostrakizuje ty, jež odmítají tradiční život v páru. Možná je i jedním z úkolů společnosti zajistit pokračování rodů a snaha o párování za každou cenu je tak pochopitelná a do jisté míry i nutná. Ať je váš názor jakýkoli, Humr (The Lobster) tuhle představu posouvá do extrému, čímž skvěle snoubí možnosti zábavného a přitom myšlenkově hlubokého díla.

Řecký režisér Yorgos Lanthimos zatím na svém kontě moc hitů nemá a pokud nejste přímo festivalový fanatik, tak ho nejspíš ani neznáte. To ovšem rozhodně neplatí o Colinu Farrellovi, který v minulosti už nejednou ukázal, že má pro divné role v divných filmech talent. V Humrovi si střihnul hlavní roli podivína, který s labužnickým knírkem a pedofilními brýlemi poměrně odevzdaně přijímá všechny ty absurdnosti, co se kolem něj dějí.

Stále krásná a nepřehlédnutelná Rachel Weisz mu zdatně sekunduje a ve vedlejších úlohách se vyplatí sledovat Léu Seydoux nebo Johna C. Reillyho. Na hercích se tedy určitě nešetřilo a je to dobře - tohle téma totiž nepotřebuje nákladnou výpravu, ale stojí a padá s tím, jak věrně dokáží protagonisté tenhle unikátní svět vykreslit.

Musím upozornit, že tempo vyprávění je poměrně pomalé. Snaha uchopit hotel jako odosobněné místo se spoustou tupých či citově vyprahlých tváří si o takovou formu přímo říká, ale v některých momentech by více akce neuškodilo. Změny prostředí působí trochu uměle a evokují snahu za každou cenu ukázat co nejvíc z fascinujícího a děsivého světa, který autoři vymysleli. Konec však vše vynahradí a zanechá diváka s pořádně ponurými myšlenkami na to, jak nesmírně složité je vymanit se ze svých vlastních předsudků. A to je jen jedna z řady silných vzpomínek, jež ve vás tenhle malý velký film zanechá.

Verdikt

Neznámí tvůrci vytvořili fascinující utopickou vizi světa, kde se samota nekompromisně trestá. Z tohohle myšlenkově bohatého díla si každý pozorný divák něco odnese a formální unikátnost nedovolí, aby snímek kolem vás jen tak prošuměl. Takhle výrazný evropský film tady chvíli nebyl a díky známým hereckým tvářím si jej užijí i ti, kteří artu nikterak neholdují. Dobrá práce!