Poté, co Mike Cahill zaznamenal na festivalech a v klubech slušný úspěch se svou sci-fi prvotinou Jiná Země, začal se studiem připravovat další scénář, nazvaný jednoduše I. Cahill měl slušně vymyšlený svět blízké budoucnosti, ale stále se mu nedařilo dotáhnout k dokonalosti příběh, který chtěl do světa zasadit. Nakonec svou tvůrčí frustraci přetavil v nový nápad a připravil film, který I myšlenkově předchází. Pozitivní je, že I Origins (Výchozí bod) nemá zajímají jenom příběh vzniku. Film je sám o sobě působivou existenciální úvahou, křehkou romancí i chytrou (byť pouze jemnou) science fiction.
Kreacionisté tvrdí, že oko je příliš složitý orgán, než aby bylo možné, že vznikl prostřednictvím evoluce. To má dokazovat vyšší řád, stvoření, boží existenci. Ian Gray (Michael Pitt) je racionální molekulární biolog a podobná tvrzení naprosto odmítá. Důkaz kreacionistů se snaží zpochybnit a očima je přímo posedlý. Dokonce i ve svém volnu si fotografuje oči neznámých lidí. Díky tomu na party poznává Sofi (Astrid Berges-Frisbey), neznámou dívku, se kterou se vyspí, ale nepodaří se mu získat její číslo.
Podezřele osudová shoda náhod Iana zase se Sofi spojí dohromady a začíná vášnivá romance, při které jsou ti dva jak olej a voda. Sofi je spirituální bytost. Lehkovážná, nespoutaná, přesvědčená o tom, že na světě jsou věci, které nemůžeme postihnout racionálním rozumem. Ian naopak pro všechno hledá logické vysvětlení a Sofiinu otevřenost vnímá jako cosi naivního, až dětinského. Navzdory rozsáhlým znalostem, pevnému přesvědčení a létům bádání, začíná Ian pod vlivem pronikavé Sofie nakonec blíže zkoumat i zdánlivě nemyslitelné.
Obdobná zápletka by v nevhodných rukou mohla být naprosto nesnesitelná. Vědu by mohla nahradit filmová pseudověda, přejímání o věcech za hranicemi našeho poznání zase nějaké ezoterické kázání. To vše v hávu artové nijakosti nebo naopak hollywoodského přehánění. Cahill naštěstí vypráví svůj příběh citlivě. Ianovo bádání se nesnaží předkládat žádné neochvějné „pravdy“, pouze nám ukazuje, jak se cítí člověk, který zažije to, co zažil hrdina filmu a co to pro něj znamená.
Vědecké zkoumání je prezentováno maximálně uvěřitelně a režisér v rozhovorech tvrdí, že s pomocí odborných poradců se snažil držet reálných badatelských postupů v maximální možné míře. Romance je sice vášnivá, ale rozhodně se nejedná o žádnou vyumělkovanou lásku jako z milostného románu. Pár se občas chová pošetile, asi jako všichni zamilovaní, nechybí ale ani naprosto banální dny, rozepře, smutek a rozdíly mezi opojným milostným vzplanutím a pevnou láskou.
Možná by se mohlo zdát, že je Výchozí bod tak trochu fádní, ale tak to určitě není. Když film potřebuje udeřit na emocionální notu, tak to dokáže a možná právě díky obecné střízlivosti jsou klíčové momenty strhující i nenucené zároveň. Každodenní rutinu, bláznivou zamilovanost i pátrání po věcech za hranicemi našeho chápání skvěle ilustruje kamera Markuse Fördera i hudební doprovod.
Förder hojně využívá tlumené barvy a měkké světlo, což pasuje jak k realitě všedního dne, tak ke snění s nadpozemskou Sofie. A opět strašně silně zafunguje kontrast, když v pozdějším dějství barvy najednou naberou na sytosti. Nevtíravý doprovod Willa Batese A Phila Mossmana sám o sobě v hlavě možná tak neutkví, ale celkový dojem z něj je skvěle reprezentovaný dvěma písničkami, které původní hudbu doplňují - Jsou to křehká Dust It Off od THE DØ a katartická Motion Picture Soundtrack od Radiohead.
Verdikt
Výchozí bod je zdánlivě nenápadná, ale ve svých detailech působivá výprava k vědeckému a duchovnímu poznání světa, který našim očím zůstává skryt. Na jejím konci neleží nutně nějaké osvícené vědění, ale už samotné poznávání toho, co hrdina vědět chce a co vědět potřebuje, stojí za to. Režisér Mike Cahill šikovně snoubí napínavé bádání s opojností vášnivé romance a servíruje žánrově rozmanitou odyseu, která nejspíš z žádného realisty ze dne na den „věřícího“ neudělá, ale i tak je krásnou ukázkou toho, proč hraje iracionálno v mnoha životech tak zásadní roli.
