McGmu celá řada diváků nemůže odpustit, že na dlouhou dobu pohřbil Terminátora. Pravda je ale taková, že ho k vážné látce asi nikdy neměli pouštět. On byl vždycky na odlehčenou zábavu, viz Charlieho andílci. Teď se k žánru akční komedie úspěšně vrátil, když na naše plátna přivedl duchovního nástupce Pána a Paní Smithových.
Tvrzení o odlehčené zábavě tentokrát platí beze zbytku, protože snímek uteče jako voda a po celou dobu je to veskrze příjemná podívaná, ale pár hodin po shlédnutí si z něj nebudete pamatovat ani příslovečné „ň“ a při sebemenším pokusu o zapojení šedých mozkových buněk, vás rozbolí hlava.
Stalkingem k vážné známosti
Tohle je válka pojednává o dvou kamarádech špionech (Tom Hardy a Chris Pine), kteří si rádi hrají na Bondy: Drahé obleky, nebezpečné přestřelky a bezpodmínečná stylovost, to vše je nedílnou součástí jejich každodenní práce. Jejich přátelství na život a na smrt začne nabírat trhliny, když se oba zakoukají do stejné dívky (Reese Witherspoon). Nejprve pánové udělají gentlemanskou dohodu o tom, že nechají vybrat dámu, ale dlouho to nevydrží a začnou ke zdolání svého idolu a odstranění protivníka používat ty nejrafinovanější špionážní metody: Ke slovu přijde sběr informací, odposlechy i uspávací pušky.
Film je přesně tak praštěný, jak to na první pohled vypadá a abyste neřekli, že jsem vás nevaroval, pokusím se vyjmenovat ty největší úlety, které by mohly na blbost citlivým divákům vadit: Tak zaprvé, Chris Pine má být stejný sympaťák jako Hardy, ale celou dobu se chová jako povrchní děvkař, který se snaží pouze zabodovat a na milost ho máme vzít kvůli pár sekundám, kdy odhalí své zranitelné srdíčko. Tom Hardy pro změnu působí s nagelovanými vlasy a růžovými rty poměrně slizce, i když je to jinak dobře stavěný chlap. Nebo mě dámy vyvedou z omylu?
Příběh ve filmu prakticky nenajdete, jde čistě o sled episodek z balení Witherspoon a vedlejší linie se skutečnou špionáží se děje tak nějak mimochodem a náhodou. Witherspoon má ve filmu taky lehce otravnou a dost nechutnou kámošku, která jí neustále radí, jakým způsobem oba ústřední borce „ojet“, popřípadě jí nabízí sebe jako záskok. A především, jakmile byste jen na vteřinku začali přemýšlet o tom, jak je možné, že dva kamarádi plně vytěžují CIA, kvůli šmírování jedné ženštiny, ztratili byste veškeré iluze o filmu docela, takže to nedělejte. Tohle je prostě bezduchá jízda.
Akce se nepovedla
Když už je řeč o jízdě, nijak zvlášť nejde pochválit ani akci. Akční scény jsou ve filmu de facto dvě, přičemž závěrečná honička je poměrně slušná, ale úvodní přestřelka je natočená takovým tím rádoby efektním stylem, kdy se s kamerou epilepticky škubá sem a tam, asi aby divák nepoznal, že se vlastně na plátně neděje nic tak zajímavého nebo co. Ale třeba tuhle nesmyslnou zběsilost jednou zakáže Evropská unie, ta má směrnice na všechno.
Pine a Hardy jsou kluci jako buci
Co že je na filmu vlastně tak super, když ho už několik odstavců vytrvale kritizuji? Tak především, kromě zmršené akce žádný z předchozích problémů není zásadní, pokud k This Means War přistupujete jako k prostoduché zábavě a jako takovou si ji užít. Humor totiž ve filmu funguje skvěle! Gagy střídají hlášky, Witherspoon možná pro někoho není tak neodolatelná ženská, jakou ji scénář maluje, ale vystřelit si ze sebe umí a to je podstatné.
Klíčovou devizou filmu jsou ale pánové Pine a Hardy v ústředních rolích. Oba vysloveně přetékají charismatem, natáčení si evidentně hrozně užili a spolu mají naprosto jedinečnou chemii. Fungují jako pokrevní bratři i jako malicherní soupeři, kteří se dovedou kvůli prkotinám chovat jako pýřivý kohouti i jako malí kluci. Občas jim to spolu jde tak skvěle, že si skoro přejete, aby s Witherspoon neskončil ani jeden, ale aby se z nich ve finále stali teplí braši. Objevily se zvěsti, že McG natočil několik alternativních konců, tak třeba se dočkáme na DVD.
Verdikt
Tohle je válka je povedená komedie, říznutá špetkou nijak výjimečné akce, která není ani chytrá, ani originální, ale díky velkému množství dobrých vtipů a skvělému ústřednímu duu dokáže příjemně zpestřit oscarovkami protkaný únor a na hodinu a půl naprosto spolehlivě odříznout od šedivé únorové reality. Jak už bylo řečeno, druhý den nebudete mít nejmenší tušení, o čem to vlastně bylo, ale v rámci odlehčené zábavy na jedno použití, se tahle svižná devadesátiminutovka vydařila více než uspokojivě.
