Už se budeme trošku opakovat, ale letošní nominace americké filmové akademie na Oscary jsou postavené na hlavu. Děti moje jsme ohodnotili jako ničím výjimečné, Huga i Artista jako zbytečně přeceňované a Válečný kůň, kterého na následujících řádcích podrobně rozebereme, je často vyloženě k smíchu. Jde o naivní, kýčovité a přehnaně sentimentální dílo, které může být svou prostoduchostí pro některé diváky až urážející. Je to nejslabší film Stevena Spielberga, který jsem osobně viděl a obrovské mrhání jeho talentem.
Pokud vás iritovala demence Zachraňte vojína Ryana, kde armáda obětuje celou jednotku, aby zachránila jednoho bezvýznamného mladíka, budete u Válečného koně trpět...jako kůň. Protože v Ryanovi byla naivní pouze zápletka, War Horse je naivní úplně celý. Tak především, hlavním hrdinou filmu je kůň, který se jmenuje Joey. Což myslím naprosto vážně, žádná lidská postava nemá na plátně ani zdaleka tolik času, jako právě on. A to je jen začátek.
Jeden koník ve dvoře, Albertík s ním pooře
Příběh se rozbíhá v předvečer první světové války na anglickém venkově, kde místní farmář naprosto nelogicky (pravda, pod vlivem hrdosti a alkoholu) koupí předraženého a zbytečného hřebce, který je mu na statku k ničemu a prakticky ho zruinuje. Koně se ujme sedlákův syn Albert, který ho v patetické scéně plné deště, tklivých tónů a čumilů ze sousedství naučí orat a zachrání tak v poslední minutě rodinné hospodářství. Stanou se z nich největší přátelé, kterým by Joe Carraclough a Lassie mohli závidět. Jenže přijde válka a Joey je odveden sloužit na frontu. Albert by chtěl s ním, ale je příliš mladý.
Následně sledujeme, co všechno Joey ve válce zažil. Postupně jde z maléru do maléru, ale ať už ho za uzdu drží Britové nebo Němci, vždycky se poblíž najde nějaký blbec, ochotný kvůli koni riskovat svou kariéru nebo dokonce život. A pak že válka v člověku probouzí to nejhorší. Joey postupně zkusí závodění, vojenský útok, tahání kanónů i schovávání v podkroví, ale vše samozřejmě směřuje k neuvěřitelně patetickému shledání s Albertem, nad kterým už opravdu zůstává rozum stát.
Naivita střídá sentiment
Pokud Spielberg film směřoval na děti a über-sentimentální povahy, tak je asi vše v pořádku, ale jestli je cokoliv ve filmu myšleno vážně, tak to Steven opravdu přehání. Už byla zmíněná neuvěřitelná scéna vítězného orání i nelogické chování prapodivně vyměklých vojáků, kteří riskují životy pro anonymního koně. Dočkáte se ale i daleko horších momentů, kdy vrcholem všeho je patetické finále (které obnáší padající sníh, omývání kopýtek, slepého chlapce, finanční sbírku nebo doktora, který kašle na lidi a raději léčí koně) nebo scéna, ve které Britové a Němci vyhlásí příměří, jen aby mohli vylézt ze zákopů a pomoci chudákovi koníčkovi, zamotanému do ostnatého drátu.
Vše je malované pastelovými barvičkami, Williamsova hudba tklí, seč jí mollové tóny stačí, a protože je film mládeži přístupný, neuvidíte přes všechny hrůzy války ani kapku krve. Tak vám nevím, jestli omladinu víc naruší pohled na krev anebo představa, že člověk zasažený dělem si úhledně lehne na zem a zavře oči. A aby byla kritika kompletní, je třeba doplnit, že všichni dětští herci, snad vyjma jedné francouzské holčičky, jsou těžce nesnesitelní, ústřední Jeremy Irvine v roli Alberta obzvláště. Dospělí herci jsou vesměs nepodstatní a mají pouze zanedbatelné úlohy.
Abych ale jenom nekritizoval, je třeba říct, že kromě nesnesitelně naivního scénáře a všudypřítomného patosu filmu v podstatě není co vytknout. Spielberg má totiž filmařinu zkrátka v malíku a jednotlivé záběry, či dokonce celé scény, vytržené z naivního kontextu fungují znamenitě. Spielberg má neuvěřitelný cit pro načasování, kompozici obrazu i práci s herci. Technicky je film zkrátka naprosto brilantní a ještě je příjemně velkolepý. Na kostýmech ani kulisách se nešetřilo a přes zatajování krve se nám do rukou dostal jeden z nejpůsobivějších obrazů první světové války. A důležité je podotknout také to, že přes všechnu do nebe volající pitomost film ani na okamžik nenudí a přes skoro dvouapůlhodinovou stopáž uteče jako voda. Lepší důkaz Spielbergových schopností snad ani neexistuje.
Verdikt
Steven Spielberg natočil po technické stránce další precizně vycizelovaný film, kde by se na jednotlivých scénách dala vyučovat klasická filmařina. Dohromady jde bohužel o naivní kýč, který může plně potěšit pouze děti, citlivky a milovníky zvířat. Ostatní se budou jen těžko vyrovnávat s neuvěřitelným množstvím patosu a do očí bijících děr v logice, které lze shrnout do jedné prosté teze: Kdo při smyslech by uprostřed válečné vřavy ohrožoval svůj život kvůli cizímu koni? Spielberg mohl natočit intenzivní film o první světové válce nebo malebnou fresku z dětství na venkově, místo toho nám ale naservíroval prapodivný mix, který zachraňuje pouze jistá velkolepost a technická dokonalost.
