Recenze: Hugo a jeho velký objev

Hugo a jeho velký objev sklízí chválu, kudy chodí. Martin Scorsese dostal za režii Zlatý glóbus a chvíli poté byl snímek nominován na plných jedenáct Oscarů. Odevšad slyšíme, jaké má film zlomové 3D, jakou je báječnou poctou kinematografii a Scorsese se akorát uculuje a tvrdí, že chtěl akorát natočit film, který by si užila jeho dvanáctiletá dcera. To všechno zní bombasticky, pojďme se ale na Huga podívat s chladnou hlavou.

Romantický svět vlakového nádraží

Filmový příběh začíná ve chvíli, kdy malý Hugo Cabret (Asa Butterfield) přijde při požáru o svého tatínka (Jude Law). Do opatrovnictví ho získává jeho opilecký strýček (Ray Winstone), který pracuje jako údržbář hodin na pařížském nádraží Montparnasse. Strýček se věčně někde toulá, a tak je na všechnu práci Hugo sám, ale dokud všechny hodiny poběží, jak mají a nevšimne si ho nádražní inspektor (Sacha Baron Cohen), bude moct na nádraží zůstat a neskončí v dětském domově. Před propadnutím smutku a beznaději Huga chrání rozbitá mechanická figurka, která je tím jediným, co mu po tatínkovi zbylo.

Mechanická figurka totiž umí psát, a tak Hugo doufá, že když ji opraví, napíše mu figurka vzkaz od tatínka. Jenže k opravám Hugo potřebuje součástky, které krade u nádražního krámku s hračkami. Jednoho dne ho však prodavač (Ben Kingsley) nachytá a zabaví mu notýsek s návodem k opravě. Hugo se seznámí s prodavačovou vnučkou Isabelle (Chloë Moretz) a začíná velké dobrodružství, kdy se Hugo s Isabelle pokusí získat notýsek zpátky, začnou pátrat po tom, proč starý pán tak zoufale nechce, aby se figurka opravila a co vlastně tají a při tom všem si ještě musí dávat veliký pozor, aby je nenačapal nádražní inspektor, který má v zavírání bezprizorních dětí velkou zálibu.

Zázraky od okouzlujícího Huga nečekejte

Jenže je to dobrodružství vážně tak velké? Slibovaly ho trailery a ve filmu se o něm neustále mluví. Především Chloë Moretz trpí roztomilou posedlostí dobrodružnými příběhy a jeden takový by strašně moc chtěla zažít. Filmová Paříž je pokrytá sněhem a prozářená magickým světlem (většina příběhu se odehrává uvnitř nebo v noci), všechno je vypiplané do nejmenšího detailu a působí krásně pohádkovým dojmem. A samotné nádraží je protkané tajnými průchody a barvitými postavičkami, které by do jedné dokázaly vyprávět svůj vlastní malebný příběh. Dohromady to ale nefunguje.

Přes veškerou péči věnovanou detailům, přes kouzelnou atmosféru a dobré herce, se žádné velké dobrodružství nekoná. Všechno jsou to jen plané sliby. Hugo Cabret je vlastně jen takový prostředník, jehož hlavním cílem je vypátrat tajemství postavy Bena Kingleyho. Jakmile na to zhruba v polovině filmu dojde, začíná Scorseseho výlet do dějin kinematografie, o který jsem jako divák nijak zvlášť nestál.

Ne že bych chtěl Scorsesemu jakkoliv upírat právo vzdát poctu filmovým pionýrům. Je vidět, že má film opravdu rád, jeho prvopočátky ho fascinují a dokáže o nich zaujatě vyprávět. Jeho dějepisná lekce je také poměrně zajímavá a snadno stravitelná, což je jistě záslužné. Pokud ale Scorseseho okouzlení němými filmy nesdílíte, okamžitě pro vás film ztrácí část svého kouzla. Scorsese křičí: „Podívejte, jak to bylo báječné“. A vy si říkáte: „No, když jinak nedáš“.  Můžete obdivovat jeho zápal, ale zároveň jsem se nemohl ubránit pocitu, že mě nutí milovat jeskyní malby, i když jsem už dávno fanda do Rembrandta a Moneta – neboli filmů, které mohou dnešního diváka oslovi, i když není zrovna studentem filmové vědy. Tím chci říct, že emoce v druhé polovině filmu zkrátka nepůsobí na každého stejně a na většinu běžných diváků zřejmě nebudou fungovat vůbec.

Verdikt

Hugo a jeho velký objev je audiovizuálně vymazlená podívaná, která ale de facto rezignuje na snahu vyprávět celiství dobrodružný příběh a místo toho vám servíruje lekci z dějin filmu, která možná není úplně bez zajímavosti, ale k silnému filmovému kouzlu, které se snaží velebit, má proklatě daleko! Film se navíc místy neuvěřitelně vleče, a tak v žádném případě není vhodný pro děti, ty by se ukousaly nudou. Vyloženě doporučit lze snímek pouze fandům filmové historie, popřípadě Scorseseho skalním příznivcům - Filmové řemeslo má Martin stále pevně v paži a jednotlivé scény mu fungují bez problémů. Jinak je ale Hugo a jeho velký objev nesmyslně přeceňovaná záležitost, která většinového diváka nechá tak akorát na rozpacích. Ani to opěvované 3D rozhodně není až tak fabulozní, aby vám rozhodování před návštěvou kina nějak výrazně ulehčilo. Za sebe tedy říkám: Příliš povyku pro nic. Hugo si masivní pozornost, která se mu dostává, nezaslouží.