Země je placka, kolem které obíhá Reova sluneční loď. Na Zemi najdeme Egypt, kde kromě lidí, žijí také bozi. Jsou větší, mění se ve všelijaké netvory a žílami jim koluje zlato, přesto se pohybují běžně mezi smrtelníky a přímo jim ovlivňují život. V tomto světě žije také Bek (Brenton Thwaites), mladý zlodějíček, který se stará na světě jen o to, aby jeho přítelkyně byla šťastná. Jenže když máte bohy takto na dosah ruky, nikdy nevíte, kdy zasáhnou do vašeho osudu. Bekovo setkání s bohy tak vyústí v jedno velkolepé a dramatické dobrodružství.

Na Bohy Egypta (Gods of Egypt) podle mě nejlépe sedne nálepka akční fantasy vypalovačky. Většinu rozpočtu spolkly digitální efekty, takže místy má vizuál pomalu blíže k nějaké počítačové hře než k filmu. Přestože ale produkce utratila 140 miliónů dolarů, tak si rýpnu, protože kvalita některých efektů byla přinejmenším pokulhávající.

Co naopak překvapivě nevázlo a pelášilo plynule kupředu, byl děj filmu. Dá-li se tedy mluvit o ději, protože příběh se skládal z akčních scén a pompézních egyptských výjevů pospojovaných různými oslími můstky, přesto tento postup fungoval a čas v kinosále ubíhal příjemně. A jelikož nevěřím, že by ambice tvůrců byla větší než pobavit, neberu jednoduší scénář v tomto případě jako slabinu. Celkový koncept a fungování Proyasova Egypta fanouška fantasy potěší. Jednotlivé nápady, jakkoliv bizarně zní, když se vysloví (jako např.: "a pak přijedou na obřích hadech, co chrlí oheň"), jsou dostatečně zábavné a většina v divákovi probudí vnitřní dítě, které má prostě a jednoduše radost.

Svým způsobem jsem spokojen i s výběrem herců, kteří se, až na výjimky (např.: Thovt Chadwicka Bosemana), vlastně do starověkého Egypta vůbec nehodí. Ústřední duo se mi moc líbilo. Horus (Nikolaj Coster-Waldau) i Set (Gerard Butler) byli dostatečně macho, aby jejich rivalita měla dostatečnou energii, což přesně naplnilo moje očekávání. V opozici těmto dvěma byly zástupkyně něžného pohlaví, které plní především roli ozdoby, což je v tomto pojetí snad povinnost. Přesto casting vedl k úsměvným bizarnostem, kterým vévodí podivný copánek Rea, kterého ztvárnil Geoffrey Rush. Za zmínku určitě stojí také Butlerův tvrdý skotský přízvuk, jenž se ani nesnažil zvlášť zakrýt. Pokaždé když promluvil, tak mě to pobavilo. Jenže ne tím způsobem, kdybych to myslel jako výsměch, naopak mě vlastně těšilo, že se přiznaně dlabe na nějakou vážnost a jediné na čem záleží, aby byl tenhle výplach jakž takž zábavný. Což se podle mě jakž takž povedlo.

Poslední věcí, za kterou bych připsal ještě plusové body, je hudba Marca Beltramiho. Jedná se o velice konzistentní počin, který umí správně zdůraznit akci, stejně tak podtrhnout opulentnost některých momentů.

Verdikt

Přestože se může zdát, že po celou dobu jen chválím, tak pravdou zůstává, že Bohové Egypta jsou vlastně jen dobře zmáknutou průměrnou podívanou. Ale své poplácání po zádech si zaslouží. Pokud akceptujete Proyasovu hru a nebudete očekávat intelektuální cvičení, budete příjemně překvapeni. Zvláště, pokud jste stejně jako já, měli po trailerech velmi nízká očekávání.