Oslava filmu. První asociace, která většinu lidí napadne v souvislosti s Oscary. Prezentující toto sousloví ostatně sami hutně variují během celého přenosu. Letošní velká filmová sláva, kterou mnozí fanoušci vyhlíželi několik týdnů, však byla upozaděna jinými tématy, které ve výsledku celou show značně degradovaly. Jinými slovy – politika zvítězila nad filmem. V prvé řadě narážím samozřejmě na kauzu #oscarsowhite, která se táhla brzkým pondělním ránem – chce se říct – jako červená nit. Svou repetitivností a otravností však připomínala spíše odporný sopel. Ale hezky popořádku.
Už před samotným ceremoniálem se o přehlížení tvůrců černé pleti houfně diskutovalo, když k tomu připočteme, že moderování se měl zhostit (dávno nasmlouvaný) Chris Rock, bylo téměř jisté, že se o horké téma opře. Sám moderátor to navíc potvrdil i v souvislosti s přípravami svého úvodního monologu. Z něj ve výsledku vylezla chvílemi zábavná, místy však zbytečně agitační desetiminutovka, ze které si běžný divák pamatuje snad jen orodování za to, ať mají černošští herci stejné příležitosti jako Leonardo DiCaprio. A možná ještě Rockovo bílé sako.
Všeho moc škodí
Oblíbené utahování si z nominovaných filmů a tvůrců se jaksi nekonalo. Přitom když se podíváme na sousední Zlaté glóby a ostré narážky Rickyho Gervaise, je to právě onen úvodní monolog, jenž je pro spoustu diváků hlavním důvodem, proč se rozhodnou dlouze ponocovat. Oscaři by měli být v prvé řadě zábava a úkolem úvodních minut je diváka na tuto vlnu naladit. Letos se však nic podobného nekonalo.
Co však zamrzí ještě mnohem víc, je fakt, že úvod byl jen čajíček a sloužil spíš jako odrazový můstek pro další „rasové“ momenty. Kino v Comptonu. Koláž s černošskými herci dosazenými do letošních nominovaných filmů. Kevin Hart žadonící o aplaus pro všechny nenominované „barevné“ tvůrce. Prezidentka Akademie, jež se omlouvá a doufá v lepší zítřky. A tak dále, a tak dále. Lidé zodpovědní za letošní Oscary zkrátka nepochopili přísloví „čeho je moc, toho je příliš“ a ždímali téma do zemdlení. Divákova zemdlení.
A co sledovanost v budoucnu?
V tomto kontextu pak další politická témata a agitace působily jako červený hadr na býka. Ať už to byla zbytečná poznámka Adama McKaye směrem k Hillary Clintonové, hrdá homosexualita Sama Smithe nebo DiCapriův očekávaný (kdo viděl Leův obsah na sociálních sítích, tak by jej těžko tipnul na herce) proslov o globálním oteplování.
Podobné věci k (nejen) hollywoodským hvězdám samozřejmě patří, kde jinde navíc vyslovit svůj názor a snažit se být opinion leaderem pro své obdivovatele než při přebírání Oscara. Letos však hrnec s těmito nefilmovými řečmi přetekl. Když se přitom podíváme na letošní čísla sledovanosti a vezmeme v potaz, že podobně silný příběh (první soška pro Lea) se nemusí v příštích letech opakovat, vyhlížel bych budoucnost plešounů z hlediska ratingů spíše s obavami.
Rylance a ti druzí
Ale abychom jenom nehanili, 88. ceny Akademie přinesly i silné a zapamatování hodné momenty. Už jen úvodní sestřih toho nejlepšího z loňského roku dokázal divákovi i o půl třetí ráno rozpumpovat krev v žilách. Opomenout nesmíme ani parádně vyvedené klipy nominovaných filmů ve zvukových kategoriích. Nenarušoval je žádný hlas představující nominované tvůrce a my jsme si tak mohli naplno vychutnat jejich mistrnou práci.
Dočkali jsme se také některých skvělých děkovaček. Osobně bych nejvýše vyzdvihnul Marka Rylance, jehož maximálně pokorný, přitom ale přirozený a vypointovaný proslov rozhodně stojí za opakované zhlédnutí. Stručnou, výstižnou, přitom ale pamětihodnou děkovačku pak vystřihnul Ennio Morricone. Za zmínku určitě stojí i deviantní ostrůvek uprostřed politicky korektního ceremoniálu v podání kostymérky Šíleného Maxe Jenny Beaven, jež v záplavě luxusních rób přišla převzít sošku v oblečení nesoucím se přesně v duchu Maxe. Do své děkovačky navíc částečně propašovala i ikonickou hlášku z filmu, čímž vyvolala smích nejen v Dolby Theatre.
Ali G vládne
Pobavili i tvůrci z řad prezentujících. Komik Louis C.K. při představování nominovaných krátkých dokumentů uvedl humorně na pravou míru, že jsou to pouze tvůrci těchto filmů, jimž se po případném vítězství – na rozdíl od profláklých hollywoodských jmen – změní život. A Oscar bude tím jediným, na co v životě dosáhnou. Palec nahoru si zaslouží i Sacha Baron Cohen. Známý komik byl scenáristy pověřen, aby krátce představil film Room (jako jednoho z nominovaných v hlavní kategorii), Akademie mu přitom zdůraznila, aby tak NEučinil v žádném převleku. A realita? Místo Cohena napochodoval vedle Olivie Wilde na podium Ali G a přispěl svým výkladem na téma příliš bílých Oscarů. Celou záležitost však chytl za správný konec, když do ní přidal notnou dávku nekorektního humoru.
Cohen sdělil serveru Lorraine, že celou tuhle šarádu spunktoval se svou ženou Islou Fisher, která do Dolby Theatre propašovala potřebné propriety převleku. Krátce předtím, než měl jít Sacha na podium, mu jeho milá prý všechny věci předala na toaletě pro invalidy. Když se pak v zákulisí zjevil jako Ali G, neměl stále žádné povolení. Záměr se však líbil Chrisi Rockovi, který jej bez váhání poslal na podium, a hluchá pasáž před udílením sošek v hlavních kategoriích zažila rázem znatelné oživení.
Příště jinak, prosím… a lépe
Vzhledem k tomu, že přenos poprvé vysílala Česká televize, zaslouží si krátkou zmínku i doprovodný komentář trojice Baldýnský-Fuka-Michailidis. Hodnotil bych jej vcelku zdařilý, jeho hlavním limitem byla především téměř neustálá nutnost překladu. Kdo toto trio dříve poslouchal v Odvážných palcích, tak ví, že na větším prostoru umějí být vyloženými stroji na bonmoty, oscarový přenos je však v jejich rozletu spíše brzdil. Kritika na adresu jejich narážek a vtípků mi přijde směšná, právě takovéto momenty mohou totiž tvořit přidanou hodnotu jinak spíše strojově překládaného přenosu.
Co říci na závěr? Předchozí řádky už asi napověděly, takže… snad to bude příště lepší. I přes některé světlé (vyloženě zlomkové) momenty totiž pro mě byli letošní Oscaři za celých 11 let, co je sleduji, těmi nejnudnějšími a nejotravnějšími. Kvůli rasové tematice podávané na tisíc způsobů jsem po vystoupení Lady Gaga přemýšlel, zda ji někdo neosočí z toho, že vystupovala v bílém kostýmu a s bílým klavírem. Za rok tedy prosím méně politiky a více filmů a zábavy. Kvůli čemu jinému bychom taky měli před pracovním dnem ponocovat?
