Nějakou dobu po smrti předchozí M (Judy Dench), se Bond (Daniel Craig) stále řídí jejími pokyny. Bývalá šéfka svého nejlepšího agenta v posmrtné zprávě pověsí na stopu zločinecké organizace, která ze zákulisí nenápadně manipuluje chodem celé lidské civilizace. James pátrá na vlastní pěst a způsobí přitom slušný poprask v Mexiku, takže se jej současný M (Ralph Fiennes) snaží držet zkrátka. A to zvlášť po tom, co mu za krk začne dýchat jeho nový nadřízený (Andrew Scott), který přemýšlí o tom, že celý program 00 nechá zrušit. Bond se tak ocitá bez oficiální podpory a jen s váhavou pomocí Moneypenny (Naomie Harris) a Q (Ben Whishaw) pokračuje ve vyšetřování, které čím dál tím víc směřuje k jeho vlastní minulosti.
Předchozí bondovka Skyfall je absolutním vyvrcholením padesátileté historie filmových dobrodružství agenta 007. Proto řada z fanoušků brala s povděkem, že se natáčení navazujícího snímku Spectre chopil opět režisér Sam Mendes. Mohli jsme doufat, že režisér jeho formátu překoná sám sebe nebo se přinejmenším pokusí vykročit nějakým naprosto nečekaným směrem. O to víc zamrzí, když Spectre ve své současné podobě působí jako politováníhodný nedodělek, který jako by nevěděl, čím vlastně chce být. Nikdy se asi nedozvíme, jestli filmaři usnuli na vavřínech nebo se jim nepodařilo překonat tvůrčí nesnáze, které se během příprav vyskytly. Podstatné je to, že Spectre je ta nejslabší bondovka s Danielem Craigem. (Dotatek: Samozřejmě je možné i to, že tvůrci naprosto přesně zrealizovali svůj dokonale promyšlený záměr, který se se mnou akorát naprosto míjí).
Skyfall se ponořil do duše samotného Bonda, a to jak z pohledu postavy, tak celé série. Pokládal otázku, nakolik je vlastně šovinistický alkoholik v dnešní době ještě relevantní. Ukázal jej jako zranitelného člověka, ale nezatratil ani šarmantního supermana, jakým agent 007 v řadě filmů je. Kdyby tedy Mendes chtěl, mohl Spectre natočit jako stylovou akční zábavu, která si užívá pohádkové agentské dobrodružství a nestydí se za to. A částečně to také udělal. Jenže z poloviny Spectre zůstává introspektivním, smrtelně vážným dramatem, přičemž se obě dvě polohy dost tlučou a ani jedna není zpracovaná pořádně.
Úvodní akční scéna v Mexiku slibuje strhující povrchní zážitek ve velkém stylu. Ulice Mexico City jsou plné pestře oblečených stovek komparzistů, Bond si od milenky odskočí k přestřelce bez jediného mrknutí oka. Scéna je z větší části natočená v dlouhém kontinuálním záběru, luxus vášeň i napětí jsou protřepané i namíchané v naprosto ideálním poměru. Objevuje se dokonce smysl pro humor, a to ve vyšší míře, než je u filmů s Craigem běžné.
Žádná další scéna už ale takovou dravou energii nemá! Na první pohled je všechno správně. 007 řídí drahá auta, miluje nádherné ženy a navštěvuje skvostná místa naší planety. Všechno je to ale jen laciné šidítko, které odvádí pozornost od problémů pod povrchem. Akční scény jsou téměř úplně špatně. Díky napětí, zvolené lokaci a hře na emocionální notu ještě docela funguje úplně závěrečný konflikt. Všechno mezi úvodem a závěrem ale působí dojmem, jako by to filmaři točili jen z povinnosti a neměli o akci sebemenší zájem.
Rvaček, přestřelek a honiček je docela málo a všechny jsou strnulé, bez nápadu, zajímavé choreografie a kamery. Je sice vidět, že jsou všechny točené na skutečných a opravdu exkluzivních lokacích, ale miliony na plátně nejsou samospásné. Akce musí mít především šťávu a ta tady chybí opravdu neskutečným způsobem. Polovinu času přitom jakoby filmaři chtěli jen pomrkávat na starší bondovky. Vzpomínáte, že Bond používá chytrá udělátka? Vzpomínáte, že Bond občas bojuje proti obrovitým poskokům?
A akčními pasážemi to nekončí. Celý film je vlastně taková cesta do Jamesovy minulosti. Neustále se připomíná, že je 007 vrah, a že Daniel Craig za poslední tři filmy ztratil několik lidí, kteří mu byli blízcí. O emocích se ale jen mluví, z plátna nejsou skutečně cítit. Napojení padoucha Franze Oberhausera (Christoph Waltz) na hrdinovu minulost je pak vyloženě vychtěné a na děj uměle našroubované. Oberhauserova motivace je nepřesvědčivá, a když se s ďábelským šklebem snaží tvrdit, že vše, co se stalo v dosavadních třech Craigových filmech, je vlastně úplně jinak, nejde než obrátit oči v sloup.
Organizace Spectre je filmu zjevně jenom proto, že na ni filmaři po letech opět mají práva a nová Bond girl působí jako záplata za Vesper. Na rozdíl od vzplanutí s Evou Green se však u Léy Seydoux nepodařilo navodit uvěřitelnou iluzi toho, že by pro sebe její Madeleine a James mohli být po několikadenní známosti skutečně důležití. Paralelní dějová linie, ve které M odolává nátlaku na svět špionů a program 00, je pak tematicky pouze zopakováním toho, co probral už Skyfall – opět se tedy přetřásá, jestli potřebujeme agenty, když máme informační dálnice a drony.
Snaha o další pronikání do Jamesova nitra tedy příliš nefunguje, místo skutečného rozboru bondovského mýtu tentokrát dostáváme jen povrchní odkazy, atrakce (akce, romance) se nijak zvlášť nepovedly, vyšetřovací, nebo chcete-li špionážní, stránka věci je tak nějak adekvátní a z hlediska děje je film dost roztříštěný - některé dějové zvraty jsou dokonce vyloženě blbé. Film je navíc pomalu vyprávěný a vizuálně přikrytý pod příkrovem zádumčivé deky. Řada scén se odehrává v tmavých interiérech nebo v noci a ať už jsou kompozice Hoyte Van Hoytemy sebehezčí, dost je kazí nevzhledná žlutavá paleta, kterou používá.
Skoro se zdá, že je těch výtek až příliš a kdyby to nebyl Bond, nejspíš by si film zasloužil hodně rychlé zapomnění. Jenže on to je Bond. Série se dál může opřít o vynikající obsazení. Daniel je jako 007 magnetický a ukázalo se, že v novém M, v Q a v Moneypenny má silnou podporu. Léa Seydoux možná nemá moc co hrát, ale aspoň je to pronikavá osobnost. A Christoph Waltz sice přestřeleného padoucha hraje už po sté, ale pořád si tuhle polohu dovede zatraceně užít. V psychickém i fyzickém teroru se slastně vyžívá a když vstoupí do místnosti, je pochopitelné, proč z něj spolupracovníci mají strach.
Což nás přivádí k funkčnímu podání řady jednotlivých scén, které sice přispívají k nesoudržnosti celého snímku, ale samostatně jsou vydařené. Schůze organizace Spectre má v sobě mystično, jako nějaká černá mše, vzrušující úvod i napínavý závěr už jsem zmiňoval. Nostalgické ohlížení je možná v řadě případů laciné, ale pořád dokáže vyvolat úsměv, stejně jako humor, který je napříč filmem sporadicky rozesetý. A když dá sekundární záporák pan Hinx (Dave Bautista) ránu, je vidět, že to vážně bolí.
Verdikt
Spectre je rozháraná bondovka, která sice pokukuje zajímavým směrem (dokonce několika směry), ale končí někde napůl cesty, jako by si štáb řekl, že když namíchá klasické bondovské elementy, nějak už to dopadne. A vlastně dopadlo, protože jsou to právě trademarky série, dobré obsazení a vzpomínání na starší díly, které z filmu dělají o chlup víc než jen veleprůměrnou ospalou špionáž s královským rozpočtem.
