Za mořem Straight Outta Compton opěvovali, k nám se film i navzdory pozitivním reakcím dostal téměř jako nějakým omylem. Co si totiž budeme povídat, hiphopovou kapelu N.W.A. u nás asi bude znát výrazně méně lidí než třeba Raye Charlese či Johnnyho Cashe. Nicméně je dobře, že se k nám snímek nakonec skutečně dostal, protože se prostě povedl. A to se přiznám, že hiphop poslouchám opravdu výjimečně a obecně jej nemám příliš v oblibě.
Hudba přitom v tomhle případě opravdu je klíčovou součástí příběhu. Zakládající členové N.W.A. žili v 80. letech minulého století v Comptonu, chudém předměstí Los Angeles. Jednotliví muzikanti samozřejmě měli rádi hudbu jako takovou, popřípadě je lákali peníze či sláva, ale ve filmu je až drásavě zachyceno také to, jak se mladí muži ve věku kolem dvaceti let skrze muziku vypořádávali se svojí životní situací.
Kromě chudoby v Comptonu vládla vysoká kriminalita a také značně rasističtí a povýšení policisté, kteří pro ránu nešli daleko a k černochům se chovali jako k občanům nižší kategorie, předurčeným ke zločinnosti. Agresivní muzika pak byla výborným ventilem jak pro textaře (především Ice Cube a MC Ren), tak pro rappery (všichni členové kapely, postupně tedy Ice Cube, MC Ren, Eazy-E, Dr. Dre, DJ Yella a Arabian Prince), kteří ke skandování úderných hesel dokázali strhnout z pódia čím dál tím větší davy.
V některých aspektech, jako jsou postupná cesta ke slávě, hádky o peníze či konflikty s managementem, se film příliš neliší od jiných hudebních biopiců. Naštěstí převažují motivy originální. Opravdu syrovým způsobem jsou zachycené už zmiňované střety s policií, kdy z plátna čiší bezmoc, kterou zažívá člověk, jehož policajt se zbraní v ruce nutí lehnout na zem jen proto, že se mu nelíbí. Tahle energie se potom přelévá na koncerty, kde kapela burcuje dav protipolicejními texty a v jednom případě dokonce dojde i zatýkání přímo v hale.
Rychle je zřejmé je také to, že členové kapely nemají jen velká ramena, ale jsou to poloviční gangsteři, kteří pro násilné řešení v nepříznivé situaci nejsou daleko. Zároveň to ale nejsou žádní prosťáčci, třeba v komunikaci s médii je znát, že to mají hoši v hlavě srovnané a nenechají ze sebe dělat blbečky. Film také velice dobře polidšťuje chvástání a naparování, které je pro řadu hiphopových umělců tak typické. Minimálně v případě N.W.A. vychází tohle chování přirozeně z dosavadního života. Částečně je to maska a specifický smysl pro humor, částečně vrozené bavičství a přirozené charisma, které ke kapele lákalo davy.
A světe div se, i samotná hudba dokáže i nehiphopového diváka občas docela slušně strhnout. A to se nebavíme o textech, ale o houpavém podkresu, z dílny Dr. Dre a DJe Yella. Koncerty jsou natočené takovým způsobem, že mají opravdový drajv a hity Fuck tha Police nebo titulární Straight Outta Compton téměř vzbuzují chuť si od kapely poslechnout celou desku.
Nic z toho by nefungovalo bez dobrého hereckého obsazení. Film se soustředí primárně na Eazyho-E (Jason Mitchell), Dr. Dre (Corey Hawkins) a Ice Cubea (O'Shea Jackson Jr.) a všichni tři mladí představitelé jsou do svých rolí zcela ponořeni, čemuž napomáhá i fakt, že jde o zatím neokoukané tváře. I když se muzikanti zrovna nechovají jako někdo, s kým byste se odvážili trávit večer, pořád je v nich něco magnetického, co vás k nim přitahuje a jste zvědaví, kam se jejich životní dráha stočí dál. Svůj díl uznání pak zaslouží i režisér F. Gary Gray, který z přehršle momentů v životech muzikantů dokázal vybrat ty správné, které tvoří až překvapivě kompaktní dějový oblouk, který postupně graduje až k emotivnímu vyvrcholení.
Nedá se rozhodně říct, že by snímek svoje postavy jakkoliv heroizoval a nějaké poklesky všech členů N.W.A. na plátně vidět jsou. Některé jsou dokonce opravdu odporné. Přesto snímek možná přeci jen až příliš dbá na to, aby nám nenápadně připomínal, že žádný čin se nestal bez důvodu, muzikanti byly životem zformovaní hodně tvrdě, ale dokázali posléze také zapomínat a odpouštět. V kontrastu s obdivuhodným vzdorem k systému pak prohřešky působí až zanedbatelně. Nikdy se nestane, že někdo z rapperů působil vyloženě zavrženíhodně a některé opravdu drsné kapitoly (jmenovitě především Dreho násilí vůči ženám) jsou vynechány. Také prezentované písně jsou pečlivě vybrané tak, aby nezazněly texty mysogynní a ty, které zdánlivě glorifikují násilí.
Ale to berte spíš jako takovou poznámku na okraj a drobné povzdechnutí. Každý životopisný film je pouze určitým odrazem reality a to, jestli je vlastní snímek působivý nebo ne, to nesouvisí s tím, nakolik odpovídá skutečnosti, ale pouze s tím, jak zvládnutý z filmařského hlediska. A to Straight Outta Compton zkrátka je. (PS: Dr. Dre a Ice Cube snímek produkovali, takže lehčí romantizace nemůže příliš překvapit).
Verdikt
Vzestup a pád kapely N.W.A. je sám o sobě natolik zajímavý, že stojí za přečtení i jako článek v časopise nebo někde na Wikipedii. F. Garymu Grayovi se ale daří prostřednictvím filmového média blíže zprostředkovat prožitky jednotlivých muzikantů, vtáhnout nás na jejich koncerty a nabídnout nějaký emocionální zážitek, který na online encyklopedii asi mít nebudete. Straight Outta Compton seznámí s počátky gangsta rapu i zprostředkuje silné charakterní drama, takže za sebe můžu snímek (lehce překvapeně) jen a jen doporučit.
