Filmy o dospívání asi netřeba představovat. Středoškoláci v nich řeší svoje první lásky, trable s rodiči a školou, hledají sebe sama a plánují budoucnost. Pak je tu ale ještě ten věk těsně potom, do kterého spadá i Cole (Zac Efron), hrdina filmu We Are Your Friends.
Je mu něco přes dvacet a fláká se od ničeho k ničemu. Na vysokou školu nešel, protože ji považuje za ztrátu času. Chtěl by být profesionálním DJem a zřejmě v sobě i má nějaký ten talent, nikdy se ale do hraní pořádně neobul. Občas hraje ve špatném čase na nějaké místní akci, jinak se ale poflakuje s problémovými kamarádíčky, hodně paří, balí holky a tu a tam vezme nějaký ten druhořadý kšeft, jen aby bylo na další party. Když se seznámí se starším DJem, Jamesem (Wes Bentley), tak má v životě konečně někoho, kdo jej postrkuje k naplnění vlastního potenciálu, jenže James je taky slušný pařič a ještě má krásnou přítelkyni (Emily Ratajkowski), která po Coleovi pokukuje, takže reálně hrozí, že mladý muzikant opět podlehne svým nejhorším instinktům a nikdy se z kolotoče pohodlných rozhodnutí nevyškrábe.
Odkládání zodpovědného života na zítřek je ve We Are Your Friends zachyceno naprosto skvěle. Jsou tu promarněné příležitosti, uhýbání před finanční realitou, prospaná dopoledne, protančené noci i morální kocovina, která po prohýřených večírcích může následovat. Kalba s kamarády i rande s holkou snů jsou únikem do jiného světa, kde je všechno veselejší, i když logicky musí po bezstarostném sjíždění vlny života následovat tvrdý náraz na jeho kamenitý břeh.
Denní poflakování bezprizorních mladíků je přesně tak depresivní, jako byste se ho sami účastnili, scénám z mejdanů se naopak perfektně daří zachytit energii, jakou v sobě ta pravá letní party ukrývá. Ve filmu navíc hraje moc příjemná taneční muzika, převážně z písničkového soundtracku. Snímek je dynamicky sestříhaný, občas některé scény doplňuje ikonografika nebo halucinogenní animace. I o samotné práci DJe se něco málo dozvíte (pokud se tedy filmaři obtěžovali držet skutečnosti).
Všemu pomáhá dobré obsazení. Zac Efron má dost přirozeného charismatu na to, aby se jeho postavě dalo fandit, i když se o to prakticky nezasloužila. Wes Bentley přesně vystihl ten typ mentora, kterého nechcete zklamat, a který to s vámi myslí v zásadě dobře, i když je to vlastně jen sebestředný boreček, jenž si vaší přítomností povětšinou jen krátí dlouhou chvíli. Jonny Weston, Shiloh Fernandez a Alex Shaffer jsou v rolích Coleových flákačských kamarádíčků dostatečně rozmanití a perfektně zosobňují partu blbečků, kteří znamenají jen problémy, ale člověk se od nich nějak nemůže odtrhnout, protože je zná odjakživa. Nejméně výrazná je tak asi Emily Ratajkowski, která není rozhodně nějak nesympatická nebo ošklivá, ale určitě by se na roli osudové svůdnice našly výraznější mladé dámy.
Kde film bohužel ztrácí body, je závěr. Tvůrci jako by věděli, že Coleovo plácání musí nějak utnout a nakopnout ho správným směrem, jenže to udělali strašně hollywoodsky, v tom nejhorším slova smyslu. Nejdřív dojde k poměrně násilně tlačenému zvratu, který působí v kontextu střízlivého filmu dost lacině. Jakoby filmaři chtěli diváky trochu poždímat, místo toho, aby pro Colea hledali nějaký přirozený vývoj. A skládání závěrečné písně (protože ve filmu o skládajícím muzikantovi prostě musí být nějaká závěrečná píseň) je strašně kýčovité a vlastně i dost neuvěřitelné, když po nás filmaři chtějí, abychom jim zbaštili, že si hrdina v perfektní kvalitě nahrál zvuky ulice na mobilní telefon a ty zvuky pak zněly skvěle na profesionální aparatuře.
Verdikt
We Are Your Friends skvěle zachycuje bezčasí v životě lidí, kteří už jsou ze zákona dospělí, ale ještě ani zdaleka nedokázali dospět. Od každodenní dřiny se hrdinové filmu oddělují iluzorním závojem skvěle zachycených, snových mejdanů, které v pár záběrech kondenzují esenci bezstarostného léta života. Na žádné velké objevy ani moudra nedojde a až příliš „filmového“ závěru je škoda, přesto je ale Efronovo hudební dobrodružství poutavým výřezem ze života jedné části nastupující generace.
