Harmony Korine má pověst kontroverzního provokatéra, nicméně nebudu zastírat, že krom Kids, ke kterým pouze napsal scénář, jsem od něj zatím nic neviděl. Už z upoutávek je ale patrné, že Spring Breakers nejsou jen další teenage pařbou, jak by se mohlo zdát při pohledu na spoře oděné hrdinky na plakátech. Film vám pak velmi rychle dá zapravdu.
Čtyři kamarádky žijí znuděným vysokoškolským životem v mrtvém studentském městečku, kde jim dlouhou chvíli zpestřují pouze nekonečné alkoholické dýchánky, drogy, ztřeštěné blbnutí a pravděpodobně také nějaký ten sex. Z nějakého důvodu mají dívky pocit, že když vyrazí na jarní prázdniny (spring break) k moři a budou to samé provozovat na pláži a s novými lidmi, stane se jejich život okamžitě podstatně lepším. Díky nezodpovědnému přístupu ke všemu nemá čtveřice prakticky žádné úspory, a tak se uchýlí k drastickému řešení. Nakoupí lyžařské kukly a s kladivem a černou stříkací pistolkou přepadne místní bistro. Plán vyjde, čtveřice odjíždí na vysněnou dovolenou a zpočátku si při nekonečném řetězci nikdy nekončících parties připadá jako v ráji. Jak už to ale v podobných příbězích bývá, věci se zvrtnou. Po obzvlášť vypečeném mejdanu dívky zatkne policie – pro držení omamných látek. V tu chvíli do hry vstupuje Alien, místní bílý husto-gangsta, který holkám zaplatí kauci a následně je stáhne do víru ještě divočejšího paření a zločinu.
Po většinu filmu pak sledujeme spoře (či vůbec) oděná těla, požívání alkoholu a dalších omamných látek, sex, určitou glorifikaci násilí a zdánlivě také objektivizaci mladých hrdinek, které sotva vypadly z pořadů strýčka Disneyho. To vše je navíc efektně nasnímané, nasvícené a parádně ozvučené. Nejeden mravokárce se tedy automaticky zhrozil, čím se to zase kazí mládež. A jistě, určitě se najdou diváci, kteří z filmu budou vnímat jen jeho dekadentní skořápku, nebo se jí dokonce budou inspirovat. Avšak to není Korineho problém. Veškerou tu „bravíčkovou kulturu“ totiž film dává na odiv především proto, aby mohl ukázat, jak je děsivě prázdná. Alespoň já tak film určitě vnímal.
Touhy čtyř kamarádek vypadají na první pohled lákavě. Vždyť kdo by nechtěl volno. Kdo by nechtěl na chvíli vypnout a ponořit se do světa snů, kde neexistují žádné povinnosti a všechny tužby jsou okamžitě naplněny? Jenže všechno je to jen iluze a každá sranda něco stojí. Korine éterickou kamerou a opakovaným promítáním již viděných situací navozuje snovou, zastřenou atmosféru, kdy s hrdinkami procházíme drogovým videoklipem, nebo snad počítačovou hrou, kde žádné chování nemá následky. Jenže ono je má. A kdykoliv některé z dívek zažije „srandy“ až příliš, odjíždí vystrašená zpět do skutečného světa, s podivnou existenciální kocovinou v hlavě. Ty které se nebojí zůstat nakonec zajdou ve svém videoherním chování daleko za hranu všech psaných i nepsaných pravidel.
Možná to byl také jediný problém, který jsem se Spring Breakers měl, že postupně vyženou bizarní události za hranici uvěřitelnosti a své poselství se ke konci snaží sdělit pomocí symbolů značně přemrštěných (i když vlastně naprosto doslovných). Osobně bych přitom měl z filmu asi ještě o dost silnější dojem, kdyby si fantaskní zájem odpustil a vystačil si pouze s neméně bizarními, leč podstatně uvěřitelnějšími událostmi předešlými. I tak by ve mně spolehlivě zůstala nechuť k paření, povrchním snům a nezodpovědnému chování obecně (samozřejmě nechuť toliko dočasná – protože člověk je tvor nepoučitelný).
Jak už bylo řečeno výše, film byl sice natočen za pár šupů, nicméně vypadá naprosto fantasticky. Lví podíl na tom kameraman Benoît Debie (Vejdi do prázdna), barevná koncepce, cyklický střih plný opakujících se „refrénů“ a celkové ladění do líbivého hudebního klipu. Tenhle dojem skvěle podtrhuje zdařilý soundtrack, který připravil Cliff Martinez (Drive, Nákaza) ve spolupráci se Skrillexem a stěžovat si nejde ani na herce. Disneyho hvězdičky Selena Gomez a Vanessa Hudgens úspěšně předvádějí, že herecky zvládnou víc než jen křehké princezny či sexuální idoly (i když je jasné, že zrovna po tomhle filmu je tak asi řada diváků bude vnímat), avšak zdaleka nejimpozantnější výkon podává James Franco. Ten jakoby byl pro roli kriminálního živla Aliena stvořený a třeba takový podvodník Oz (z Mocného vládce Oz) působí oproti perverznímu gangsterovi jako naprosté neviňátko.
Verdikt
Spring Breakers jsou fascinující sondou do světa blyštivých mejdanů a přeneseně pak obrazem dnešní doby, kdy často všechno chceme hned, bez práce, chceme bez rozmyslu ukájet svoje akutní tužby a odmítáme za své činy nést patřičnou odpovědnost. Záměrně přestřelená nadsázka, kde jsou důsledky bezmyšlenkovité touhy po „něčem lepším“ vykresleny možná až příliš doslovně asi nebude svým pojetím sedět každému, ale každému doporučuji, aby do tohohle zrcadla nahlédnout alespoň zkusil. Možná bude překvapený, co tam uvidí.
