V 80. letech minulého století nedokázala Velká Británie dále subvencovat uhelné lomy na stejné úrovni, jako doposud. Postupně docházelo ke zhoršování pracovních podmínek, snižování platů, snižování stavů nebo rovnou k zavírání lomů. Horníci zahájili masivní stávky, během kterých došlo ke krvavým střetům s policií. Snímek Pride dramatizuje počínání skupina londýnských gayů a leseb, která pocítila policejní zásahy na vlastní kůži při svých pochodech, a tak se ze solidarity rozhodla horníky podpořit.
Vyberou určitý obnos peněž, který má pomoct stávkujícím horníkům, a vydávají se jej osobně předat do maličké vesnice ve Walesu. Zpočátku dochází mezi oběma skupinami k očekávanému oťukávání a nervozitě, ze strany horníků i k projevům nesnášenlivosti. Postupně ale ledy mezi dvěma naprosto odlišnými skupinami tají a blíže poznáváme řadu rozmanitých figurek, a to jak z řad velkoměstské roztančené (a teplé) omladiny, tak z tábora vesnických fotříků a mamin.
Film určitě není nějakým nestranným pohledem do historie, který by se snažil celou situaci pojmout nějak komplexně, ve všech jejích bolestivých skutečnostech. Dokonce by se pojetí snímku dalo z určitého úhlu pohledu označit za prosociální či rovnou levicové. Vláda je v Pride ta zlá a horníci ti ublížení chudáčci. Že peníze neprší z nebe, dotace na horníky platí jejich spoluobčané z daní, a že protestní akce nějakým způsobem ovlivňují životy ostatních, to nikdo neřeší. (A samozřejmě stejně tak nikdo neřeší, že horníci nemohou za to, že dosavadní vlády svou těžařskou politikou dovolili situaci, aby dospěla až tam, kam nakonec dospěla).
Naštěstí se filmaři politické a ekonomické rovině celkem zdatně vyhýbají a nechají vás soustředit čistě na základní mezilidské vztahy. Dvě skupiny zatlačené na okraj společnosti jsou si na hony vzdálené, přesto v sobě navzájem nacházejí podporu – to je tady to podstatné. Můžete se tedy spolehnout, že dojde na celou řadu ryze „člověčích“ momentů. Jednou vám bude úzko z toho, jak je některý z gayů pro svou orientaci emocionálně trhán na kusy vlastní rodinou, či další fyzicky napaden náhodným kolemjdoucím, kterému nic neudělal, jen si dovolil upozornit na svou orientaci cedulí. Naopak u srdíčka zahřejí chvíle, kdyy mezi horníky a Londýňany bují solidarita, obzvlášť když se horníci z ničeho nic v konkrétních situacích chovají ke svým veselým přátelům zcela nevědomky jako k „obyčejným lidem“.
Film je natočený strašně lehkou rukou, jakou to umějí snad jen Britové, a vynikající herci z jednotlivých roliček (ve velké mozaice postav nejde říct, že by někdo výrazně vyčníval) dělají svébytné osůbky, které se chovají uvěřitelně a evidentně mají ke svému chování léta pěstované důvody. To přitom, aniž by jakkoliv ztratili ze svého šarmu. Roztomile nesmělý George MacKay je našima očima do dosud nepoznaného světa, Dominic West už není dvacetiletý, ale pořád v sobě má nezkrotnou energii a svou orientaci dává navenek s obrovskou chutí celému světu hlasitě najevo.
Kyle Rees mile rád zjistí, že jeho pozadí „od těch bukvic“ opravdu žádné nebezpečí nehrozí a ještě mu noví přátelé pomůžou s balením holek! A třeba taková Menna Trussler už je přesně v tom věku, kdy si beztrestně může říkat naprosto cokoliv, a tak bez váhání slovně profackuje jakýkoliv náznak zpátečnictví či zabedněnosti a naopak se ještě s rozverným chichotáním zajímá o to, jaké hračky používají gayové v ložnici. A samozřejmě že i mezi „burany z vesnice“ se najde celá řada nesmírně kvalitních lidí, kteří za vás dají ruku do ohně.
Verdikt
Pride je není historická freska nebo sociální studie. Je to možná lehce naivistické, ale těžce pozitivní a příjemně zpracované komediální drama o tom, že dokud si někoho nevyslechnete a blíže jej nepoznáte, těžko jej můžete soudit a nikdy nezjistíte, co si navzájem můžete nabídnout. V součanosti je tedy film vlastně tematicky stále aktuální...
