V současném pochmurném počasí není vůbec jednoduché najít v kinech film, který by vás ještě více neponořil do podzimní nálady a deprese. Není to tak dávno, co do našich sálů dorazil mrazivý snímek Zmizení Denise Villeneuva nebo britské sociální drama Rozbitý svět a nutno podoknout, že vesmírný spektákl Gravitace divákovi na náladě také moc nepřidá. Jako na zavolanou se k nám tak řítí Lásky čas, britského scenáristy a režiséra Richarda Curtise, autora veleúspěšné Lásky nebeské, svižné retro komedie Piráti na vlnách a scénářů k filmům Notting Hill nebo Čtyři svatby a jeden pohřeb. Na poli současné romantické komedie patří mezi naprostou špičku a sázku na jistotu, proto byl jeho v pořadí třetí film očekáván se značným napětím, obzvlášť po zjištění, že své klasické schéma o muži hledajícím svou pravou lásku obohatil o sci-fi prvek, a to schopnost cestovat časem.
Tim, ztvárněný Domhnallem Gleesonem (syn známého herce Brendona Gleesona) je postava značně podobná hlavní figuře z režisérova předchozího filmu Piráti na vlnách. I v Lásky čas stojí náš hrdina na hraně dospělosti a odchází z domácího prostředí do nového světa (v Pirátech byl teenager poslán matkou do neznámého prostředí ke strýci na rádiovou loď, Tim pro změnu odchází z rodinného sídla do Londýna za prací) a především oba spojuje touha najít svou životní lásku. Když se Tim od svého otce (jako vždy charizmatický Bill Nighy) dozví o rodovém tajemství, jeho první přání bude naprosto zřejmé, najít si přítelkyni. Má to ale háček, cestovat může pouze ve své minulosti a jakékoliv zasáhnutí do minulosti může ovlivnit osudy lidí kolem, aniž by to ústřední postava zamýšlela. Jak si Tim přál, tak se shodou okolností také stane, jednoho dne pozná dívku Mary (Rachel McAdams) a okamžitě se do ní zamiluje. Jenže když se rozhodne svou schopností pomoct spolubydlícímu, ztratí Mary i jejich seznámení.
Zde se nabízí obava, zdali si pro nás Curtis nepřichystal jen další citové vydírání, kde je v popředí právě cestování časem, jakožto exotický prvek zakrývající plochou romantickou linii. Naštěstí se další variace na Zakletý v čase (v hlavní roli také McAdams) nebo Osudový dotek nekoná. Curtis pracuje s celým konceptem poměrně vychytrale a po počátečním blbnutí mladého hrdiny dochází k vystřízlivění a zjištění, že nelze napravit veškeré životní zákruty a škobrtnutí ani porušit přirozený cyklus života. Podobně jako v Pirátech na vlnách je zásadním tématem vztah otce a syna, který je v Lásky čas díky sci-fi prvku rozpracován velmi citlivě. Dokonce by bylo možné Timovu schopnost interpretovat jako jakousi pochodeň, podpůrnou berli k cestě za dospělostí, které se v samém závěru filmu (nepravděpodobné, ale možné) vzdává a stává se tak mužem.
Diváka, který se doposud nenechal zlomit příjemnou atmosférou z filmu doslova prýštící, nejspíše zamrzí absence osobitějších hudebních podkresů. Láska nebeská se opírala o vánoční hity a hudební pozadí Craiga Armstronga, Piráti na vlnách si zakládali na bohatém výběru z pestrých 60. let, ale v případě Lásky čas lze zmínit snad jen jednu unylou skladbu na klavír, která se ve filmu několikrát opakuje a slouží jako prostopouhý spínač emocí. Dalším výrazným mínusem filmu je zjevná šablonovitost Curtisova scénáře. Opět máme co dočinění s mladým, ve vztazích převážně nezkušeným Britem, který nalezne východisko v náručí Američanky (vzpomeňme na Notting Hill nebo Lásku nebeskou), některé vedlejší postavy jsou podobně výstřední jako jejich filmoví předchůdci (spolubydlící hlavní postavy je téměř identický s postavou Rhyse Ifanse z Notting Hill) a podobnost chování postav s postavami autorových předchozích filmů jsem již zmiňoval.
Verdikt
Nemá to hitový punc Lásky nebeské, což není nutně špatně. Stále se jedná o univerzální, feel-good (nejen) romantickou komedii, dramatické a citově silnější pasáže až na samotný závěr fungují překvapivě dobře, ale výrazný otisk autorova mustru výsledné hodnocení mírně sráží.
