Hollywood je továrna na sny a občas se v něm dějí skutečné zázraky. Jak jinak si totiž vysvětlit, že se herec s postavením Samuela L. Jacksona upsal snímku Sejmi prezidenta (Big Game)? Možná dělal někomu laskavost, možná mu lichotí, že ve filmu hraje hlavu USA, možná se mu líbila lehce ujetá raná tvorba finského režiséra Jalmariho Helandera a možná většina z devítimilionového rozpočtu spadla právě do jeho kapsy. To všechno jsou samozřejmě jen spekulace a skutečnou odpověď asi nikdy znát nebudeme. Jedna věc je však jistá. Když Jackson dostal do ruky scénář, prostě MUSEL vědět, že netočí žádnou pecku.
Už samotná zápletka totiž působí, jako by vyskočila z obalu videokazety z minulého století. Jackson ve filmu hraje prezidenta USA, který se musí nouzově katapultovat z Air Force One. Skončí uprostřed finské divočiny, kde jej pronásledují ozbrojenci zodpovědní za útok na letadlo. Z bryndy by mu nečekaně mohl pomoci mladý Laponec, který do hor vyrazil ulovit nějaké velké zvíře, aby se stal mužem.
Do děje jsme uvrženi bez jakýchkoliv okolků a až do samotného konce se vyprávění nikdy nezastaví, aby nabralo dech. Díky tomu chybí jakýkoliv balast, který by jednoduchý příběh mohl dál táhnout ke dnu. Zakřiknutý kluk a držkatý prezident spolu chvíli brázdí divočinu, v jedné scéně se stihnou spřátelit, aby divákům nebylo divné, že jeden pro druhého riskují životy, a pak už jen utíkají před nepřáteli, popřípadě se jim staví čelem. Osekání filmu na dřeň má ale i svoji stinnou stránku - je v něm jen minimum toho, co by jej jakkoliv vyčleňovalo z řady.
Motivace útočníků je vyloženě šílená a dovedu si představit, že by kolem ní mohl vyrůst skutečně osobitý záporák. Ve filmu jsou důvody k útoku smeteny ze stolu tak rychle, že působí spíš jako špatný vtip, na který ale okamžitě zapomenete, protože je už vyprávění zase o několik kilometrů dál. O prezidentovi zjistíme jenom to, že si jednou počural gatě, a že je jako politik k ničemu. Proč je k ničemu, to se nedozvíme, ale přímo na plátně se jako hlava státu vlastně ani nechová, tak možná není potřeba nic dalšího vysvětlovat. Jackson je tu zkrátka za frajera s nekompromisní vyřídilkou, tak jako už v tolika jiných filmech. Jediný rozdíl je v tom, že tentokrát se vyhýbá fyzické konfrontaci.
Po lese běhá ještě prezidentův osobní strážce, který se ale prakticky vůbec neprojevuje a jen jde neochvějně za svým posláním. Že roli dostal Ray Stevenson, je i v tomto případě čiročiré mrhání jeho hereckými schopnostmi. A to samé platí snad ještě víc o Felicity Huffman, Victorovi Garberovi a Jimovi Broadbentovi, kteří řídí z amerického ústředí záchrannou operaci. Ve filmu mají nulový prostor, a tak se vlastně ani nedozvíme, jestli jsou jejich postavy opravdu nezajímavé, nebo tak jenom působí. Onni Tommila v roli laponského chlapce také nepředvádí nic výjimečného, ale díky svému původu působí alespoň trochu exoticky a dodává tak jinak veskrze obyčejnému filmu alespoň trochu netradiční příchuť.
Tu a tam se objeví náznak nadsázky a sebeparodie, bohužel to ale není příliš často, a tak víc než vítané zpestření přinášejí spíš rozpačité váhání nad tím, zda jde o záměr (a film je v tom případě stylově nevyvážený) nebo o nechtěný přešlap, který by jen dalším důkazem toho, že snaha a ambice filmařů byly minimální. Jestli však bylo záměrem natočit svižnou jednorázovku, tak se dílo celkem zdařilo.
Cesta přes hory je tak akorát napínavá a akční, jak byste u krátkého a levného filmu čekali, finská příroda je krásná a hudební doprovod místy docela pompézní. Když si připočtete Jacksonovo charisma, uteče hodina a půl dřív, než byste řekli "Samuel na Hrad". To ale nic nemění na tom, že je to celé zkrátka řadový video film, který se kvůli slušnému obsazení nějakým nedopatřením dostal do kin.
