Hokejový šampionát v Praze a Ostravě skončil, ale v Česku a na Slovensku tolik oblíbený sport si lze pořád ještě užít v kinech. Tam se momentálně promítá dokument Rudá mašina, jak se přezdívalo téměř neporazitelnému sovětskému týmu, který od poloviny padesátých do začátku devadesátých let minulého století drtil naprostou většinu oponentů.
Snímek se soustředí na dva základní elementy. Na propagandistickou úlohu, kterou nadupaný tým pro SSSR měl a na osobní prožitek hráčů, kteří v mužstvu hráli. Vše je podáváno primárně z pohledu Vjačeslava Fetisova, legendárního obránce, ve kterém režisér Gabe Polsky našel nesmírně magnetickou osobnost, jež film pomáhá nést na svých bedrech. Fetisov neváhá Polskyho poslat někam a zvednout uprostřed rozhovoru telefon, což jsou momenty, které dále dokreslují jeho osobnost, ale jakmile se pustí do vyprávění, vypráví skutečně poutavě, otevřeně a zdánlivě bez příkras. Prostor dostanou i různí novináři a další legendární hráči, jako třeba brankář Vladislav Tretiak, avšak ti jsou tu jen pro dokreslení detailů, obrysy črtá Fetisov.
Dozvídáme se, jaký tlak byl na hokejisty ze strany státního aparátu kladen, jaký kariérní dopad mohla mít jediná prohra. Kruté tréninkové podmínky, kdy byli hráči po většinu roku odříznuti od rodin ve výcvikovém táboře, budí soucit i vysvětlují, díky čemu byli sovětští hokejisté tak dobří. Postupně jsou připomenuty klíčové duely se severoamerickými celky i období těsně před rozpadem SSSR, kdy hokejisté chtěli hrát v NHL, ale dlouho je čekala pouze větší či menší perzekuce. V přímém kontrastu s propagandistickou rovinou je osobní zážitek jednotlivých sportovců, kteří podle všeho zkrátka od dětství žili hokejem, hra pro ně byla vším a s chutí jí odevzdávali maximum.
Celý dokument šlape nejen díky šťavnatému materiálu, který Polskymu dává Fetisov, ale obecně je vypravěčsky velice dobře zvládnutý. „Mluvící hlavy“ nejsou suché, jak se občas v dokumentech stává, ale mají patřičný emocionální náboj. Při těžkých otázkách mají občas někteří hokejisté na krajíčku. Film je dynamicky sestříhaný, doplněný o řadu dobových záběrů a proložený rozpohybovanou grafikou (dobové články, propagandistické letáky).
Co chybí? Některá období jsou lehce zjednodušena a obecně se dá předpokládat, že obzvláště pamětníkům a hokejovým nadšencům dokument neřekne mnoho nového. Polsky by také mohl být v rozhovorech malinko tvrdší. Chápu, že si nechce k jednotlivým aktérům zavřít vrátka, a že po rozpadu Sovětského svazu se snaží vyprávění nasměrovat k určitým způsobem povznášejícímu konci, ale přesto působí maličko rozpačitě, když se důkladně rozebírají Fetisovy problémy s politickým útlakem za socialismu a jeho působení v ruské vládě za časů Vladimíra Putina je vyřízeno jednou větou. Českého a Slovenského diváka pak také určitě musí mrzet, že se film vůbec nepustí do soubojů s československým týmem. Je jasné, že v bipolárním světě byly klíčové souboje se zámořím (zvlášť z pohledu amerického filmaře), přesto by bylo zajímavé nahlédnout, jak se sovětská garnitura dívala na to, když si na rudou mašinu vyskakoval tým jednoho z podřízených politických satelitů. Minimálně události roku 1969 by za zmínku určitě stály.
Dohromady se však jedná o až překvapivě zábavný historický exkurz, který poutavou formou přibližuje sovětský hokejový tým jako politický nástroj, nezastavitelnou mašinu na vítězství, ale také jako obyčejné lidi, s vlastními životními radostmi i strastmi.
