Divočina (Wild) se netajila oscarovými ambicemi a nakonec byla v bojích zastoupena především představitelkou hlavní role, Reese Witherspoon. A naprosto oprávněně, protože tohle je jeden z těch filmů, který skutečně táhne celý na svých bedrech hlavní protagonista. Tentokrát je to doslovnější než obvykle, protože Witherspoon v příběhu na motivy skutečných událostí hraje Cheryl Strayed, mladou ženu, která se jen s krosnou na zádech rozhodne zdolat Pacific Crest Trail, stezku, která z jihu na sever lemuje celé západní pobřeží Spojených států.
Část působivosti snímku tkví v tom, že velice naturalisticky ukazuje technickou stránku přes čtyři tisíce kilometrů dlouhého pochodu. Mladá poutnice je na podobné dobrodružství krutě nepřipravená a zpočátku to vypadá, že ani neuzvedne nacpaný batoh. Postupně se dozvídáme, jak nezbytná je pořádná obuv a bez čeho se naopak člověk dokáže překvapivě snadno obejít. Příroda je krásná i zrádná, uprostřed veder dokáže překvapit sněhovou závějí, jen aby v zápětí hrozilo, že Cheryl nebude mít kde doplnit vodu. Pouště, lesy i pohoří jsou krásně natočené a leckdy tichému pochodu dodává velkolepá příroda určitý meditativní rozměr.
Neméně důležitá však má být i postupná introspekce, kdy se po částech dozvídáme, proč se vlastně hrdinka rozhodla, že musí podstoupit sebemrskačskou pouť a kým byla před tím, než se stala tichou vandrovnicí. Možná je škoda, že se filmařům nepodařilo přijít na zajímavější způsob, jak proniknout do Cheryliny minulosti, než prostřednictvím flashbacků, na druhou stranu díky nim potkáváme hrdinčinu matku. Ta to v životě neměla nikterak jednoduché, což Cheryl logicky do značné míry formovalo, avšak nikdy neztrácela optimismus a chuť do života, kterými je vyloženě nakažlivá a tvoří určitou protiváhu k melancholickému putování své dcery. Silnou energii postavě vtiskla Laura Dern, která byla za roli taktéž nominovaná na Oscara.
Vedle vzpomínek, přírodních protivenství a limitů vlastního těla Cheryl na její cestě potkávají samozřejmě i další poutníci. Drobná žena uprostřed pusté divočiny dopředu nikdy neví, jestli je cizinec přítel nebo potenciální hrozba, divák zase může odhadovat, jestli se ze setkání vyvine další schůdek k poznání sebe sama, překážka, kterou je třeba překonat nebo jen obyčejná lidská epizodka, která příběh nějakým způsobem dobarvuje.
Bohužel, sledem epizodek je Divočina především. Některé momenty logicky patří jen na začátek nebo konec cesty, další by se bez těch předchozích nestaly. Ostatní chvíle by však šlo poměrně libovolně přeskupit, popřípadě je úplně vynechat a nic tak zásadního by se nestalo. Film (do značné míry díky Witherspoon) sice dokáže ukázat, proč se Cheryl na svoji cestu vydala a jak se při tom cítila, nikdy ale nedokáže zcela přesvědčit o tom, že bylo skutečně nezbytné putovat společně s ní.
Verdikt
Divočina je směskou dokumentu National Geographic a voyeristického okénka do života mladé ženy, která se dostala do slepé uličky a potřebovala očistný šok, aby mohla nějakým způsobem dál fungovat. Díky krásné přírodě a Reese Witherspoon dokáže režisér Jean-Marc Vallée (Klub poslední naděje) spolehlivě udržet diváckou pozornost a občas vás až fyzicky vtáhnout do nemilosrdné divočiny, ale jinak nenabízí vůbec nic neotřelého nebo jakkoliv výjimečného. Největší zásluhou slušného dramatu tak je, že minimálně část jeho diváků nejspíš dostane chuť vyrazit někam na túru.
