Už v neděli v noci vše vypukne. Losangelské Dolby Theatre bude opět středobodem všech filmových fanoušků, neboť se zde budou už po sedmaosmdesáté udělovat Oscaři. Ještě než se tak stane, poskytneme vám menší pohled za kulisy celé oscarové sezony. Možná díky němu budete lépe předvídat, která jména v neděli zazní při vyhlašování vítězů, a ještě si rychle skočíte na své favority vsadit. Předem upozorňujeme, že tento text není z ranku těch, které by si stěžovaly na opomenutí toho a toho filmu u nominací, ostatně kolem tohoto tématu už bylo napsáno vcelku dost.
Abychom se v celé sezoně filmových ocenění vůbec vyznali, můžeme si ji jednoduše rozdělit na dvě poloviny. Ta první začíná už na podzim, dlouho před Oscary, a vrcholí udílením Zlatých glóbů. Patří přitom recenzentům, filmovým odborníkům, zkrátka kritické obci, která pochází ze všech koutů světa. Můžeme sem zařadit jednak velká americká města jako Washington, New York či Los Angeles, která mají každý rok své výroční ceny kritiků. Opomenout však nesmíme ani zahraniční novináře působící v USA, již jsou členy asociace udílející Zlaté glóby. Ať už kritici působí tam nebo tam, jedná se o poměrně spojité nádoby se solidní mírou shody. Převedeno na letošní rok – když v New Yorku řekli Chlapectví, řekli to stejné i ve Washingtonu nebo v Asociaci zahraničních novinářů.
Druhá – pro nás významnější – polovina sezony začíná o něco později než ta první, naplno se nicméně rozběhne až po udělení Glóbů a vrcholí samozřejmě Oscary. V této části začínají své ceny udělovat lidé z filmové branže, respektive jednotlivé tvůrčí asociace. Máme tu tedy všechny možné filmové profesionály, od režisérů, přes herce, maskéry, kameramany atd. Je přitom dobré mít na paměti, že členové Akademie, se rekrutují právě z řad jednotlivých asociací (chcete-li sdružení, cechů). Proto ocenění od jednotlivých asociací, která se udělují během zhruba měsíce před Oscary, slouží jako velmi dobrý signál toho, kdo si nakonec odnese i samotného „plešouna“. Největší informační hodnotu mají ocenění od asociací producentů, režisérů a scenáristů - členové těchto tří skupin tvoří zhruba 30% z celkového počtu oscarových akademiků.
Kromě těchto cechů musíme zmínit i britskou akademii. Hádám, že zkratka BAFTA mnohým z vás jistě něco říká. Tyto ceny jsou opět velmi dobrým ukazatelem vzhledem k Oscarům, neboť i zde platí, že určitá část akademie britské, jsou členové akademie americké (hovoří se o cca 5-10% z americké Akademie.
Úvodní představovačku máme tedy za sebou a můžeme se směle vrhnout na letošní oscarový závod, který je svou nepředvídatelností snad nejzajímavější za posledních 10 let. Mluvíme nyní především o dvou hlavních kategoriích (film a režie), ve kterých se boj zúžil – jak je patrné i z kurzů sázkových kanceláří – na dva hlavní favority: Birdmana a Chlapectví. Mírným favoritem je přitom první zmíněný a jeho strůjce Alejandro Gonzáles Iñárritu. Ještě před měsícem však bylo vše jinak. Po ovládnutí Zlatých glóbů to totiž vypadalo, že pro dva nejcennější Oscary si dojde Richard Linklater s Chlapectvím.
Linklaterův opus můžeme považovat za miláčka kritiků, který v první části sezony pobral prakticky vše, co mohl. Svou cestu, provázenou kritickým aplausem, zakončil na Glóbech, ovšem poté se z vítězných pozic vytratil. Dva týdny po Glóbech totiž k velkému překvapení všech ovládl ceny asociace producentů (ano, to jsou ti pánové, kteří mají ve filmové branži největší moc) Birdman a o den později si podmanil i hlavní cenu herecké asociace (která se však s takto silným obsazením, navíc ve filmu o hercích, mírně očekávala). Během jednoho víkendu tak minimálně dorovnal (ne-li jí rovnou ukázal zadní světla) předchozí několikatýdenní spanilou jízdu Chlapectví a rázem se nám začala rýsovat velmi zajímavá zápletka. Linklaterův počin o týden později sice získal cenu od střihačů, vše se však upínalo k dalšímu víkendu.
7. února se totiž měly rozdávat ceny asociace režisérů (statisticky nejsilnější nápověda pro zisk Oscara za nejlepší film), o den později pak byly na programu britské ceny BAFTA. Do prvního ceremoniálu vstupoval podle analytiků jako favorit stále Linklater, nicméně většina odborníků jedním dechem dodávala, že pokud cenu uzme Iñárritu, podmaní si jeho Birdman i oscarový ceremoniál. Mexický tvůrce nakonec překvapivě triumfoval a stal se též hlavním kandidátem na režijního Oscara (o něm hlasuje pouze režisérská část Akademie, tedy necelých 400 osob), nicméně další překvapení se událo o circa 24 hodin později, kdy v Londýně triumfovalo v kategorii nejlepší režie i filmu už většinou analytiků odepisované Chlapectví. Všichni ti, kteří se ve svých oscarových předpovědích obraceli na statistiky do minulých let, tak měli problém. Jedna ze dvou níže zmíněných tradic totiž bude letos s největší pravděpodobností porušena (pokud nedojde k remíze, což je také hypoteticky možné):
Film, který zvítězil v kategorii nejlepší film na cenách BAFTA, získal stejné ocenění na Oscarech posledních 6 let (zatím poslední výjimkou bylo Pokání, které za velkou louží rozdrtila Tahle země není pro starý). Tato statistika mluví ve prospěch Chlapectví.
Od roku 1996, kdy se to povedlo Statečnému srdci, potom nevyhrál žádný snímek na Oscarech v kategorii Nejlepší film, aniž by nezískal žádné z ocenění tří nejdůležitějších profesních asociací (producenti, herci, režiséři). Druhá statistika hovoří tedy ve prospěch Birdmana, který tato ocenění získal všechna.
Jak již bylo řečeno, mírně navrch má stále Birdman, jehož mocné trojkombo (vítězství u všech tří hlavních asociací) je mnohými považováno za neporazitelné. Jak ukazují i ceny udílené v jiných odvětvích (triky, masky, zvuk), ve kterých Birdman vždy alespoň částečně uspěl, má Iñárrituův snímek značnou podporu i mezi ostatními částmi akademie, mimo zástupce tří nejvýraznějších cechů. Chlapectví má nicméně díky triumfu na BAFTA stále šanci a pokud by v neděli uspělo alespoň v jedné ze dvou hlavních kategorií, nejednalo by se o až tak zásadní překvapení. Naopak velkým šokem by bylo jistě vítězství Amerického snipera. Část expertů jej považuje za možného černého koně, především díky obrovskému kasovnímu úspěchu. Z Eastwoodovy novinky je za mořem opravdová událost, velká část tamní veřejnosti by tedy zisk nejcennější sošky považovala za třešničku na dortu v úspěšné Sniperově cestě. Jak ale dobře víme, Akademie má často ke vkusu „obyčejných smrtelníků“ hodně daleko.
Eastwoodovi navíc podkopává nohy absence v nominaci na nejlepší režii a hlavně opomenutí snímku na cenách všech významných asociací. Kromě toho, že jsou členové těchto cechů také často členy Akademie, získávají vítězné snímky (letos tedy především Birdman) s každou další menší výhrou i tzv. momentum. Je to v překladu určitý signál nejen pro akademiky (ale i pro další hodnotící komise), že snímek je právě v kurzu. V úplném extrému pak mohou hlasy akademiků putovat právě těmto vítězným filmům, neboť za několik posledních let už nejednou prosákly informace, že část hlasujících se na všechny filmy ani nedívá a na nejvyšších příčkách zaškrtává to, co momentálně „frčí“.
Kdybychom pro letošní rok hledali paralelu v minulosti, mohli bychom ji najít v roce 2010, kdy se o oscarové prvenství přetahovaly Králova řeč a The Social Network. Zatímco Fincherův snímek opanoval prakticky všechny ceny kritiků, Hooperův portrét Jiřího VI., s koktajícím Firthem, si podmanil všechny tři nejdůležitější tvůrčí asociace (+ ceny BAFTA na rozdíl od letošního Birdmana) a nakonec slavil i na Oscarech.
Mimochodem, podobným vývojem letos prochází i kategorie nejlepšího herce v hlavní roli, zde je však Birdman, potažmo jeho ústřední tvář Michael Keaton, na opačné straně barikády. Keatonovu kreaci si zamilovali kritici, což vyústilo až ve Zlatý glóbus za nejlepší mužský herecký výkon v kategorii komedie nebo muzikál. V herecké kategorii dramatu však na stejném ceremoniálu uspěl mladíček Eddie Redmayne, ztvárňující Stephena Hawkinga, a postupně si začal ono kýžené momentum krást pro sebe. Opanoval ceny asociace herců a odnesl si i cenu BAFTA, tudíž je rázem hlavním favoritem i na Oscara. Ačkoliv se podobné role podle skutečných příběhů akademikům víc než líbí (viz koktající Colin Firth, homosexuál Sean Penn, ďábelský Forest Whitaker nebo zpívající Jamie Foxx) spousta lidí stále věří, že Keaton může i díky adoraci Birdmana v americké filmové branži sošku nakonec uzmout. Kdyby se mě však někdo zeptal, jak tato kategorie v neděli dopadne, v mžiku odpovím, že sošku si odnese Redmayne, neboť v rukou drží všechny trumfy. Zbylé tři herecké kategorie jsou pak více méně již hotovou záležitostí. Julianne Moore (Still Alice), J. K. Simmons (Whiplash) a Patricia Arquette (Chlapectví) letos v podstatě vyhráli téměř vše, co mohli, takže už mají jistě pečlivě připravené své děkovačky. Jsou si toho vědomy i sázkové kanceláře, jejichž bookmakeři vypsali na všechny tři zmíněné favority ty nejnižší možné kurzy.
Do tuhého tedy půjde až na úplném konci ceremoniálu při vyhlašování nejlepšího filmu a režie. Osobně se kloním k Birdmanovi a Iñárrituovi (ačkoliv bychom se klidně mohli potřetí v řadě dočkat toho, že režii a film si rozdělí dva snímky), neboť se zatím ukazuje, že Birdman má podporu v zámořském filmovém průmyslu, jehož členové o plešounech rozhodují (zatímco Chlapectví je podporováno především hlasy mimo akademii). Proč je Iñárrituův snímek vlastně tolik oblíbený? Podobně jako Argo nebo The Artist nastavuje Hollywoodu zrcadlo, tentokrát především co se týče vyhořelých herců, superhrdinských filmů a kritiků. Naproti tomu Chlapectví akademiky mnohdy vůbec neoslovilo, neboť je podle některých o pouhých obyčejných lidech. Poněkud elitistická slova? Rozhodně. Vůbec by mě tedy nepřekvapilo, kdyby se po vítězství Birdmana ještě pár dní skloňovala nejen v ústech laické veřejnosti.
Pro zajímavost jsme do galerie přidali ještě hezky zpracované grafy ze serveru GoldDerby.com, na kterých je dobře vidět, jak se oscarový závod vyvíjel ve třech nejistých kategoriích - nejlepší režie, nejlepší film a nejlepší herec v hlavní roli.
