Článek obsahuje spoilery, takže pokud jste druhou sezonu seriálu neviděli, přečtěte si jen následující odstavec: I po slušném závěru první sezony bych s doporučením seriálu váhal, teď všem nerozhodnutým jednoznačně říkám: Běžte do toho! První polovinu první série si dožeňte v nějakém sestřihu na youtube nebo si je třeba dejte jako kulisu k žehlení, ale rozhodně to vydržte, protože druhá sezona (a částečně už druhá polovina té první) je přesně ta odlehčená, špionážní a komiksová zábava, jakou jsme od Marvelu očekávali už o rok dříve!
Už za pár dní odstartuje nový marvelovský seriál, Agent Carter, takže je nejvyšší čas ohlédnout se za první polovinou druhé sezony seriálu Agents of S.H.I.E.L.D.. Při pravidelném hodnocení jednotlivých epizod první sezony jsem poměrně často nadával a někteří čtenáři mi vyčítali, že jsem až příliš přísný. Druhá sezona však jasně ukazuje, že přísnost byla na místě, protože od letošního září jako bychom koukali na úplně jiný, o několik tříd lepší seriál.
Jednotlivé epizody sice stále občas předkládají před hrdiny jeden konkrétní problém či dílčí část většího problému, která je (alespoň relativně) uzavřená, avšak striktně epizodický přístup první poloviny první sezony byl nadobro opuštěn. Agenti se věnují kontinuálním zápletkám a jakékoliv vedlejší úkoly s dlouhodobými příběhy velice úzce souvisí, dále je obohacují a samy o sobě jsou zajímavé. Vata zmizela a místo nekonečného rozmělňování několika málo zajímavých nápadů uhání děj neustále kupředu.
Vše se odehrává krátkou dobu po uzavření minulé sezony, takže jsme jako diváci nebyli o nic ochuzeni, ale zároveň bylo dost prostoru na to, aby Agenti stačili dostatečně poupravit svoji dynamiku. Co se vlastních zápletek týče, bylo v centru dění další zápolení s Hydrou, pátrání po smyslu mimozemských znaků, které Coulson ryje do zdi a odhalování Skyinina původu. Všechny dějové linky se během deseti epizod stačily vyřešit a ještě odhalit celou řadu dalších zákrut. S.H.I.E.L.D. uzavřel neoficiální křehkou koalici s americkou armádou, jeden z velitelů Hydry byl poražen, poznali jsme tajemný artefakt a jeho smysl, odhalili původ Skye a poznali jejího otce a dokonce jsme začali poznávat Inhumans, o kterých za několik let uvidíme vlastní celovečerní film!
Zajímavé zápletky by samozřejmě byly k ničemu bez zajímavých postav, kterých je ve druhé sezoně víc než dost. Pravda, první sérii nejde odpárat, že nám během ní stačili jednotliví hrdinové přirůst k srdci. Je ale až téměř neskutečné, že i při zhruba dvojnásobném množství postav známe po pár měsících všechny hrdiny i záporáky pomalu lépe, než minule za celý rok.
Coulson (Clark Gregg) musí zápasit s novou pozicí ředitele S.H.I.E.L.D.u, na které najednou nemůže být s každým kamarád a musí dělat těžká rozhodnutí. Přitom ví, že je vzhledem k svojí „mimozemské nemoci“ pro celou organizaci potenciální hrozbou. Ze všech nejméně se změnila asi agenta May (Ming-Na Wen), na kterou je stále spoleh na velitelském můstku i v osobním životě a stále ze všech hrdinů nakopává nejvíc zadků. Naopak Skye (Chloe Bennet) prošla asi největším vývojem ze všech. Z naivní hackerky se postupně stala schopná agentka v poli a nakonec se v ní aktivovaly síly Inhumans a definitivně bylo odhaleno, že se jedná o postavu v komiksech známou jako Quake. Můžeme od ní tudíž do budoucna očekávat vysílání vibrací a způsobování menších zemětřesení, stejně jako věrnou službu S.H.I.E.L.D.u.. Spolu s měnícím se vztahem s Coulsonem a poznáním skutečného otce navíc Chloe Bennet dostala skutečně šťavnatý materiál a mohla se předvést ve výborném světle.
Nerozlučné duo Fitz-Simmons (Iain De Caestecker, Elizabeth Henstridge) dostalo tvrdou ránu, když se scenáristé odhodlali k odvážnému kroku, udělali z geniálního Fitze blekotající trosku a Simmons na několik epizod dokonce úplně vyškrtli ze scény. Méně prostoru dostal také agent Ward (Brett Dalton), ze kterého se stal jakýsi „Hannibal Lecter“ zamčený ve sklepě, připravený výměnou za informace získat příležitost k nenápadné manipulaci svých věznitelů. Agent Ward slušňák z první sezony byl uspávač hadů, jako záporák je Brett Dalton výrazně zajímavější, avšak stejně je dobře, že ho budou scenáristé i nadále využívat spíše sporadicky.
Jeho místo více než dobře zastoupil agent Hunter (Nick Blood), který svou osobnost a minulost odhaluje zatím primárně skrze komické scény, avšak v záplavě charakterů to bohatě stačí. Hunter je přesně ten typ namyšleného frajírka (navíc Brit jak poleno), jakého je radost ve službách tajné organizace sledovat. Agent Triplett (B.J. Britt) se sice jedním z hlavních hrdinů nestal, ale alespoň umřel, což je neskutečně důležitý moment! Konečně to vypadá, že scenáristé své hrdiny vystavovat skutečnému nebezpečí a nikdy už si nebudeme stoprocentně jistí, že vyváznou se zdravou kůži.
Hlavní obsazení navíc doplňuje celá řada vedlejších postav, které narozdíl od první sezony pravidelně rotují ve většině epizod. Vracejí se jak staří známí (Raina, agent Koenig, generál Talbot), tak nové tváře, ze kterých stojí za povšimnutí především Bobbi „Mockingbird“ Morse (Adrianne Palicki), otec Skye (Kyle MacLachlan) a noví klíčoví mužové Hydry.
To je obecně jedna z velkých deviz druhé sezony. Zatímco po značnou část první sezony byla hrozba anonymní a neurčitá, tentokrát bojujeme celou dobu s Hydrou, která má navíc jasně definovanou tvář. Jak už jsem uvedl výše, pomohlo zhuštění zápletek, větší serializace a lepší práce s jednotlivými postavami. Výrazně se zlepšily i dialogy, které už šustí papírem spíše výjimečně, a když se objeví vtip, bývá občas i skutečně k zasmání. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu show ve druhé sezoně také podstatně lépe (a dráž) vypadá, zlepšily se trikové sekvence i akční sekvence, které občas mají choreografii téměř na filmové úrovni.
Asi nikdy zcela nezjistíme, odkud se všechny změny k lepšímu vzaly, ale zkusme si shrnout pár klíčových změn. Už nikdo nám nevymaže z paměti kvalitativní skok, který seriál potkal, když si odbyl premiéru Captain America 2 a Agenti se najednou nemuseli držet zpátky. Velká část problémů zkrátka musela pramenit z toho, že scenáristé nevěděli, co vlastně smějí a nesmějí se seriálem závislým na filmovém světě dělat a nějakou dobu se tak jen honili za vlastním ocasem, než dostali potřebná povolení shora. V plonkových dílech se alespoň podařilo položit řadu základů, kterými se teď už seriál nemusí zabývat a může bez okolků fičet kupředu. Pomohly silnější scénáře, nové postavy i lepší filmařská úroveň jednotlivých epizod.
Za možná klíčovou bychom však mohli zřejmě označit skutečnost, že se seriál postavil na vlastní nohy. Ubylo odkazů na Avengery i hostujících postav z filmů, seriál si vystačí s vlastní škálou hrdinů i padouchů. Velkým plusem je také silná mytologie s Inhumans v čele, která vystřídala nejasné loňské sliby o tom, že z Coulsonovy amnézie možná jednou něco vyleze. Scenáristé zkrátka viditelně našli půdu pod nohama, vědí kam směřují a nebojí se pálit ostrými, protože zjevně pochopili, že se seriál nemusí vysílat věčně a bylo by škoda si dobré nápady nechávat na nějaké "potom", které nikdy nemusí nastat.
