Mohlo by se zdát, že když Agenti S.H.I.E.L.D.u vstupovali loni na podzim na televizní obrazovky, byla na ně kladena nesplnitelná očekávání. Vycházeli z veleúspěšného Marvel Cinematic Universe - provázaného filmového světa, který na nás rok co rok chrlí několik extrémně populárních velkofilmů. Nepřímo tím pádem vycházeli také z komiksů od Marvelu, z mnohaleté studnice nápadů, která vedle nejrůznějšího balastu nabízí také kvalitní inspiraci na desítky let dopředu. A konečně byl pod seriálem podepsán Joss Whedon, seriálový guru, který má na triku kultovní kousky jako jsou Buffy nebo Firefly. Jako zdaleka největší kámen úrazu ale vnímám skutečnost, že v současné době se točí ohromné množství natolik výrazných TV seriálů, že dělat lepší průměr a spoléhat na slavná jména v zádech prostě nestačí. A Agentům se často nepodařilo vyšplhat ani k tomu průměru.
Seriál začal přitom docela slušně. První díl ještě režíroval přímo Whedon (pro zbytek seriálu pouze pomohl vymyslet hrubou kostru a dál se nepodílel) a skutečně to vypadalo, že se můžeme těšit na případy obyčejných agentů, kteří se v superhrdinském světě dennodenně setkávají s neobyčejnými jevy. Postupně jsme měli odkrýt, jak agent Coulson přežil svoji smrt v Avengers, a co je vlastně tak zvláštního na hackerce Skye, která se k S.H.I.E.L.D.u čerstvě připojila.
Bohužel, hned po první epizodě se ukázalo, že ústřední dějové linky budou autoři ždímat až do bodu, kdy začnou být otravné, a to přesto, že jim v první polovině sezony bude věnován naprosto minimální prostor. Agenti řešili samostatné úkoly, které se snad chtěly inspirovat Akty X nebo Fringe, avšak starším seriálům nesahali v tomhle ohledu ani po kotníky. Maximálně si tu a tam propůjčili pro zpestření nějakou třetiřadou postavu nebo objekt z komiksů, u kterých se Marvel rozhodl, že jsou tak mizerné, že ve filmech na ně skutečně nikdy nedojde a seriál si je může milostivě uzmout.
Většina postav byla neskutečně nevýrazná a zmohla se pouze na naplňování povrchních klišé - profesionál slušňák, drsná veteránka, dva roztržití vědci, nováček rebel. Trvalo vždy neúměrné množství dílů, než jsme se o postavách dozvěděli alespoň nějakou maličkost, která by ploché panáky trochu polidštila. Agent Coulson seriál sám táhnout nestačil a to byl přitom slabší než ve filmech, kde měl k dispozici lepší scénáře, lepší spoluhráče a především byl dávkován jako koření - děj na něm nestál.
Vedle nedostatku širší mytologie, banálních případů, plochých postav a předvídatelného vývoje, nepomáhaly ani strnulé dialogy, kdy si nepříliš přesvědčiví herci museli vyměňovat repliky jak někde z Odpadlíka. Zarážející byl i chudičký vizuál. I v televizních podmínkách lze točit slušné akční scény, a pokud je seriálový tvůrci neumějí dělat, je lepší je nahradit napětím, které i samotní Agenti S.H.I.E.L.D.u zvládali bez potíží. K tomu je potřeba připočítat vizuálně chudá prostředí, často dost hnusné kostýmy (Deathlok), kameru absolutně bez nápadu a divné svícení a barevnou paletu, které seriál povětšinou noří do zamlženého oparu.
Zkrátka jako bychom koukali na seriál z devadesátých let minulého století, kdy byla televize považována často za něco méněcenného. Byla pouhou kulisou a k úspěchu stačilo ten váš seriál dostatečně odlišit od konkurence (třeba ho založit na populárních komiksových filmech...). Pokud šlo v rozvláčné první polovině první série Agentů hledat nějaká pozitiva, byly to odkazy na filmy, příležitostné náznaky širších souvislostí a všeobecně „mytologické“ elementy. Do těch se divák může ponořit i mimo samotné sledování epizody, hledat si na internetu komiksové předobrazy, spřádat teorie a diskutovat s ostatními fanoušky.
Už ale i v první části sezony se tu a tam objevila lepší epizoda, která naznačovala, že má série podstatně vyšší potenciál, a v sedmnácté epizodě nastal masivní zlom, který z Agentů udělal regulérně koukatelný seriál, u kterého se šlo těšit na další části. Nikdy už se přesně nedozvíme, co přesně se v zákulisí seriálu stalo, ale je patrné, že do velké míry zásadní zlom souvisí s úzkým napojením na marvelovské filmy. Spolu se sedmnáctou epizodou totiž vstoupil do kin Captain Amerika 2, postavil celé univerzum na hlavu a konečně pustil Agenty ze řetězu.
Všechny předešlé epizody ve světle závěru sezóny působí dojmem, jako by jen čekaly na druhého Kapitána, na všemocné svolení shora, po kterém už nebylo nutné přešlapovat na místě a bylo možné vykročit kupředu. Postavy najednou měly co dělat, takže nevadilo, že všichni herci nejsou až tak výrazní - dramatické okolnosti je podržely. Všemožná tajemství začala být odhalována, jednotlivé epizody konečně neřešily nudné případy, leč úzce navazovaly a vyvíjely komplexní děj. Hrdinové vykreslili za pár dílů svoje osobnosti důkladněji, než za všechny předchozí epizody dohromady. Najednou nechybělo napětí, slušné vtipy a zajímavé dějové zvraty. I prakticky z každé předchozí epizody se Agenti pokusili něco čerpat, aby nudná první polovina sezony nepůsobila až tak zbytečně (nepomohlo to).
Zkrátka se zdá, že nepříliš zkušený scenáristický tým nedokázal adekvátně reagovat na situaci, kdy musel sedmnáct dílů pouze hrát o čas. Jakmile se mohl opřít o děj, svou práci zvládal slušně a my můžeme jenom doufat, že nás ve druhé sezoně podobné čekání na filmové události nečeká a tvůrci budou moct seriál dávkovat přesně tak, jak si to žádá. Proč Marvel (stanice ABC) tolik riskoval nastavováním kaše (seriál postupně ztratil zhruba polovinu diváků a ohlasy na první polovinu sezony byly veskrze negativní) a neobjednal jen třináct epizod, které by tvůrci jistě dovedli naplnit daleko hutnějším dějem, to už se asi opravdu nikdy nedozvíme...
Verdikt
První sezóna Agentů S.H.I.L.D.u dlouho servírovala nudný průměr, aby nakonec povstala jako fénix z popela a přislíbila do druhé série příjemnou odlehčenou zábavu. Držme palce.
