Kina se diváky do sedaček snaží přitáhnout pomocí různých nadstandardních zážitků, které doma mít nemůžete, ani kdybyste se na hlavu stavěli. Promítá se na obří plátna, s prostorovým zvukem nebo třeba ve 3D. Jednou z posledních novinek je také formát 4DX, který se vás snaží vtáhnout do děje pomocí vibrací, pohybů sedačky, atmosferickou mlhou a mnohými dalšími efekty. Teď se ve 4DX budou promítat také Hunger Games: Síla vzdoru 1. část a podle mě není o co stát.
Věřím tomu, že reakce na formát 4DX může být individuální a jistě se najdou jeho příznivci. Osobně ho však považuji za rušivý element, který kazí zážitek z filmu. Poprvé jsem „zážitkové“ kino okusil spolu s filmem Avatar, kde se mnou po dobu tří hodin téměř konstantně houpali, házeli, cákali na mně vodou a foukali mi za krk. Po dobu úvodní půlhodiny mi bylo z nezvyklého pohybu na zvracení a po únavných třech hodinách jsem odcházel s brnícíma nohama a zadkem. (Ostatně, víc se můžete dočíst v podrobném reportu). V tomhle ohledu mohu vývoj technologie pochválit.
Od dob Avatara se zřejmě mnohé změnilo a přinejmenším Hunger Games chápou, že divák není testovací panák v automobilce a není vhodné s ním cloumat po celou dobu filmu. Síla vzdoru I. efekty používá převážně během akčních nebo jinak živých scén a během četných dialogů vás pohybové kino nechá na pokoji. Rozumím tomu, že když si návštěvník za speciální efekty připlatí další stokorunu, je těžké mu je dávat jen sporadicky, takže za odvahu tleskám.
To je ale z výčtu pochval prakticky vše. Hunger Games nabízejí pohyby sedačkou, rány do zad a zadnice, vibrace sedačky, občas nějaké ty proudy vzduchu za krk, "vůni", výjimečně mlhu, stroboskop nebo obří větráky. (Měly se dostavit i výstřiky aerosolu, ale nezaznamenal jsem je). Tedy pořád ty samé efekty jako doposud a práce s nimi se změnila jen minimálně. Obecně jsou efekty jemnější (žádná nevolnost z pohybu, žádná zima a výrazný hluk z velkých větráků), jinak ale atmosféru nijak znatelně nezvýrazňují. Při letu vznášedlem či jízdě výtahem se možná daří vyvolat lehkou závrať, více než pocit z pohybu lze ale vnímat drnčení elektromotoru v sedačce. Za jediné zesílení zážitku můžu označit snad jedině otřesy při bombardování, jinak byly veškeré efekty neskonale rušivé a neustále odtrhují pozornost od vlastního filmu. A co si budeme povídat, povedený snímek žádná podobná „vylepšení“ jednoduše nepotřebuje, obstojí sám o sobě.
Zkrátka a dobře, jestli 4DX máte rádi, možná tentokrát budete zklamaní, že efektů není až tak mnoho. Pokud technologii rádi nemáte nebo ji doposud neznáte, za šílených 275 za osobu vám ji s klidným svědomím zkrátka nemohu doporučit. Samostatnou Sílu vzdoru I. rozebereme ve vlastní recenzi.
