Knižní série Mikulášových patálií, průšvihů, přestávek a dalších příležitostí, je jednou z těch, které si pamatuje každý. Pro mě dodneška znamená esenci mladého rošťáctví, studnici překvapivých nápadů a instantní dobré nálady. Před pěti lety se v kině objevila její adaptace pod názvem Mikulášovy patálie a k mému mírnému překvapení dokázala všechno výše řečené přenést na plátno. A divácký úspěch nemohl znamenat nic jiného než pokračování.
Škola skončila, začínají prázdniny a všichni kluci stojí tváří v tvář nezapomenutelnému létu. Zatímco Mikuláš hází na dva měsíce za hlavu kamarády z města i svoji mírně panovačnou "přítelkyni" a vyráží vstříc přímořskému dobrodružství, otázkou zůstává, co přinese dovolená jeho rodičům a babičce.
Nebyl důvod myslet si, že by na tom druhý díl měl být hůře než jeho předchůdce, protože se vrátilo jedno důležité tvůrčí jméno. Laurent Tirard stál v případě prvního filmu jak za scénářem, tak za režií a je to hlavně on, kdo stojí i za Prázdninami. Ke scénáři si přizval svého obvyklého kolegu Grégoireho Vignerona, se kterým stvořil už historického Moliera nebo poslední díl Asterixe a Obelixe. Sám Tirard se pak vrátil na režisérkou stoličku. Mikulášovy patálie na prázdninách jsou ale i přes tuto návaznost filmem o poznání jiným, než svého času první Patálie.
Zčásti za to může fakt, že se musel změnit představitel titulního hrdiny, protože prodleva mezi natáčeními byla jednoduše příliš dlouhá. Zatímco první film odehrál v roli Mikuláše Maxime Godart, v pokračování ho nahrazuje Mathéo Boisselier. V první řadě ale za změnu nálady může příběh a prostor, který v něm dostávají jednotlivé postavy. Velký díl vyprávění má stále na svědomí malý Mikuláš, který některé skutečnosti kolem sebe zkrátka a dobře nechápe, ať už jsou to rodiče, holky nebo jen logika dospěláckého myšlení. Ve druhém plánu ale přebírají místo hlavních postav jeho rodiče, což má samozřejmě na děj nemalý vliv. Mamka s taťkou se totiž vlivem různých peripetií dostanou do situací, kdy jejich láska a vztah prochází solidní zkouškou, což i přes řadu humorných situací či záměn, tolik typických pro půl století staré francouzské komedie, není vyloženě materiál pro podívanou určenou v prvním plánu dětem. Občas proto tato snaha o dospělejší přístup vyznívá poněkud rozpačitě.
Záchranu tvoří v tomto případě herecká dvojice rodičů Valérie Lemercier a Kad Merad. Tihle dva jsou spolu natolik sehraní, že jim řádku společně strávených let ani na okamžik nepřestanete věřit. Odehrají si proto společně jak veselé, tak vážnější chvíle a nenechají poněkud přeplácané finále rozpliznout do něčeho vyloženě nedůstojného. Jinak ale Mikulášova letní eskapáda působí o třídu hůž než první díl a relativně pozitivní dojmy tak zachraňují především vedlejší postavičky typu děsivé dívenky Berty. Každý výstup vedlejších postav mě zaručeně pobavil a udržel konstantní úsměv až do závěrečných titulků.
Je to málo? Možná trochu ano, protože jsem od snímku očekával poněkud plynulejší přísun gagů a dobré nálady, ale nedá se mluvit ani o vyloženém Mikulášově průšvihu. Chybí zkrátka nějaký moment, který by vyloženě překvapil nebo v sále vyvolal hurónský smích. Milovníci předlohy by si však stále měli přijít na své.
Verdikt
Mikulášovy patálie na prázdninách jsou sympatickou letní vyprávěnkou, ze které čiší francouzská lehkost i problesky skvělé literární předlohy. Doplácí ale na to, že první díl se víc opíral o titulního hrdinu, zatímco pokračování soustředí polovinu času pozornost na jeho rodiče. Ti si sice díky famózní dvojici Valérie Lemercier - Kad Merad znovu bez problémů razí cestu do diváckých srdcí, ale ono neodolatelné mikulášovské kouzlo se pomalu vytrácí.
