Gareth Evans rozhodně nemá malé cíle. Když nás před třemi lety překvapil poctivou a neskutečně energickou akční jízdou jménem The Raid (recenze), mnoho z nás jen odpočítávalo dny do momentu, kdy se upíše hollywoodské velkoprodukci. Evans místo toho zůstal svůj a poměrně štědrý rozpočet napodruhé přetavil ve velkolepou, dvou a půl hodinovou akční gangsterku, která z prvního dílu dělá jen takovou ranní přesnídávku. A to platí jak v případě akčních scén, tak propracovaného příběhu, který není už jen záminkou pro desetiminutové interiérové řezačky mezi dvaceti chlapy a nezastavitelným Ramou (Iko Uwais).
I když se druhý Raid může pyšnit dlouhou stopáží, Evans už v úvodu neztrácí čas a během deseti minut uzavře všechny nedokončené linky z prvního dílu (Ramův bratr se mihne jen na pár minut). Už po chvíli tedy Evans rozjíždí úplně novou příběhovou linku o infiltraci Ramy do místního gangu, jenž plánuje indonéská policie rozpustit zevnitř. V normálním případě bych pravděpodobně zmínil, že úvodní expoziční půlhodinka slouží jen jako solidní základ pro následující dvouhodinovou řežbu, to by ale nebyla úplně pravda. Evans totiž strhující akční sekvence kombinuje se svojí malou korejskou, respektive indonéskou gangsterkou.
Postavy probíhají uvěřitelným vývojem (včetně stroje na zabíjení Ramy), příběhovým scénám neschází potřebná ikoničnost a mafiánský synek Uco (Arifin Putra) je dokonce jedním z nejlepších záporáků posledních měsíců. Druhý Raid by s takto kvalitním režijním a narativním vedením obstál i jako pomalejší, rozvážnější kriminálka z neokoukaného indonéského prostředí. K dokonalosti ho ale pochopitelně táhnou neuvěřitelně brilantní akční sekvence. Jejich hlavním kouzlem je tentokrát neobyčejná variace a téměř absence jakéhokoliv stereotypu a všednosti. Zatímco v prvním díle fungovaly více či méně všechny akční scény na stejné bázi (kontaktní interiérová bitka), ve dvojce přichází vytoužené osvěžení.
Většina akčních scén se již neodehrává mezi čtyřmi zdmi. S větším měřítkem pokračování přichází i větší svoboda ve volbě prostředí a provedení akčních scén. Úvodní vězeňská bitka je jen taková rozehřívačka svalstva, jako když si před sportovním výkonem dáte dvě kolečka kolem stadiónu. Stejně je ale režijním provedením a choreografií naprosto ojedinělá. A tento trend pokračuje i během filmu. Pistole a samopaly zůstávají i tentokrát po většinu stopáže ve skříních, ale je obdivuhodné, kolik originality dokáže Evans vytřískat z velkého množství ryze kontaktních bitek. Z nekončícího proudu krve a křupajících kostí vyniká především oldboyovské sólo pro kladivo, v němž předvede své martial arts schopnosti Julie Estelle, a finální půlhodinový masakr, kde dojde snad na všechny možné i nemožné ruční zbraně.
Nelítostně krvavé finále nádherně vystihuje, co povyšuje druhý Raid nad 99% ostatních akčních filmů. Po strhující automobilové honičce (v běžném akčním filmu by se jednalo o solidní klimax) se Raid teprve nadechuje a v následujících třicet minutách jde daleko za hranice diváckých očekávání. Jak v případě délky a propracovanosti bitek, tak v případě nekompromisních úmrtí postav a vyústění příběhu.
Druhý Raid má k prvnímu dílu velmi podobný vztah jako Temný rytíř k Batman začíná. První film skvěle naznačil, jaký může mít celá série potenciál, aby následně ten druhý došel ještě dál, než se původně očekávalo. Raid skvěle expanduje a z přehlídky fantastických akčních scén se napodruhé proměňuje v neobyčejnou moderní gangsterku s plnotučným příběhem.
Verdikt
Garethu Evansovi se povedlo něco, co mnozí fanoušci prvního dílu považovali za nemožné. Udělat druhý Raid ještě větší, výbušnější a brutálnější než první díl. Málokdo však předpovídal, že by Evans akcí pouze obohacoval už tak výbornou asijskou kriminálku. K tomu přidal ranec ikonických postav a tolik boží akce, že fanoušci žánru mohou provolávat jeho jméno minimálně do příchodu třetího dílu. Mistrovské dílo žánru.
