Historikých filmů z období středověku se v posledních letech moc nenatočilo. V roce 2010 tu byl Robin Hood Ridleyho Scotta, v televizi jste mohli narazit na Ironclad s Jamesem Purefoyem (pokud jste v programu nepřehlédli elegantní distribuční překlad názvu Železná kláda) a pak už člověku naskočí snad jen seriál Vikings, jejichž druhou řadu mnozí prohlašují za současnou špičku seriálové tvorby. U Ranhojiče by se navíc na první pohled mohlo zdát, že není tím obvyklejším typem historického filmu, se kterým se divák běžně setkává. Hlavním hrdinou není bojovník za bezpráví s mečem v ruce, ale mladík s darem a touhou léčit a poznávat lidské tělo.
Mladík se jmenuje Rob Cole a je v dětství uchvácen představením potulného ranhojiče/kejklíře (Stellan Skarsgård) nabízejícího zázračné léky k uzdravení těla i ducha. Jenže ani tenhle kouzelník nedokáže zachránit Robovu matku, která zemře na zánět slepého střeva. O několik let později už nemá starý ranhojič mladíka co naučit a ten se dozvídá o škole v dalekém orientu, kterou založil největší z léčitelů – Ibn Sina (Ben Kinsley). Nezastaví jej ani fakt, že jakožto křesťan by v Africe nepřežil pravděpodobně už vylodění. Proto se rozhodne vydávat za žida, protože muslimská a židovská tradice jsou v zemi pevně zakořeněny a jako takové spolu vždy lépe vycházely. Cestou do Persie se seznamuje nejen s neosvojenými obyčeji, ale také s dívkou, která má být v cíli cesty pro(v)dána. A největší výzva hrdinu samozřejmě teprve čeká.
Ranhojič je výborně vyprávěný historický film, který funguje hned v několika směrech: vykreslení orientálního středověku, vzájemných vztahů mezi židy, muslimy i křesťany, tak ve své výpovědi o zrození lékařství. Přitom všechny tyto aspekty představuje citlivě a jakoby mimochodem, zabalené tak, že to divák přijme velice snadno a mohl se plně soustředit na hlavní dějovou linii, jíž je Robova touha po tom, aby porazil smrt. Do příběhu je velice umně zakomponovaná i romantická linie, která ve výsledku působí vcelku sympaticky.
U známějších hereckých jmen nelze než chválit. Většinu nejspíš nepřekvapí, že Stellan Skarsgård odvádí svůj tradičně skvělý herecký výkon a Ben Kinsley jakoby se pro roli Ibn Siny narodil. Vedle nich mírně zapadá nabručený šejk Oliviera Martineze, ale vzhledem k prostoru, který dostává, to není na škodu. Kdo bezesporu příjemně překvapí je představitel hlavní role Tom Payne, v jehož filmografii je Ranhojič první větší titul. Jednatřicetiletý herec v sobě nese ideální kombinaci proto, aby mu divák uvěřil jak ušmudlaného kejklíře, tak vzdělaného muže, jehož ambice sahají daleko za hranici, již mu vytyčil jeho učitel. Díky svému poněkud exotickému vzhledu mezi Peršany i Židy zapadá stejně dobře, jako mezi (v 11. století rozhodně) méně vyspělé Angličany.
Německý režisér Philipp Stölzl stál před těžkým úkolem, protože natáčet v kooprodukci a angličtině historický film odehrávající se v orientu je sousto, kterým by se zadávil nejeden z jeho známějších kolegů. V jeho filmografii nenajdeme moc titulů a znát nejspíš nebudete žádný. Ranhojič by měl pro Stölzle být vstupenkou do obecnějšího díváckého povědomí, protože si to opravdu zaslouží.
Verdikt
Ranhojič je skvěle vyprávněným příběhem a umně natočeným historickým filmem, který jistě s radostí shlédne většina diváků. Pokud má nějaké zápory, jedná se o malichernosti, které si ani nezaslouží zmiňovat. Hereckému ansáblu charismatických profesionálů dominuje mladý, téměř neznámý herec Tom Payne, pro kterého se rozhodně nejedná o poslední velkou roli. Pokud dáte Ranhojičovi šanci, příjemně vás překvapí. Což za ten risk stojí.
